Nedávno byla na tomto místě řeč o tom, jak se vcelku dost tvrdá a svéhlavá práce Bohdana Slámy vyplácí a jak na jeho nijak přímočaré a už vůbec ne prvoplánové filmy slyší zahraniční koproducenti. Nadaný filmař si může připsat k dobru další plus: na jeho nový film Venkovský učitel přišlo během premiérového víkendu tolik lidí, jako na jeho debutové Divoké včely během mnoha distribučních týdnů. Takže nejen zahraniční koproducenti, ale čeští diváci mají dobrý vkus.
Nejen Venkovský učitel nám teď dělá v kinech radost, ode dneška je to i film Paula Thomase Andersona Až na krev. Je to také dost umanutý film, který diváky nijak nešetří - byť na to jde docela jinak než Venkovský učitel. V souvislosti s Andersonovým snímkem se vybaví vzpomínka na letošní udílení Oscarů, které připomínalo spíše „spravedlivé“ nadělování dárečků od nepříliš oblíbené tety: každému trochu (aby se nikdo nemohl vztekat), ale někomu více. A hlavně: podle zásluh.
Zatímco bratři Coenové už mají dostatečně odslouženo a Hollywood jejich černý humor a vydatné porce brutality přestaly šokovat, nějaký Paul Thomas Anderson je pro akademiky zatím spíše nadaný „student“, který je obtěžuje svou agilností. Ostatně ne nadarmo Anderson dedikoval Až na krev režiséru Robertu Altmanovi. Tenhle mistr se za svou tvorbu Oscara nikdy nedočkal a akademici tuhle trapnou díru látali doslova za pět minut dvanáct čestným Oscarem.
Cenu akademie pro Daniela Day-Lewise tedy můžeme vnímat jako opravdu hodnotné vyznamenání. Například takový Peter O'Toole za svého Lawrence z Arábie, který je rodným bratrem Day-Lewisova ropného magnáta, dostal leccos, ale Oscar to nebyl.
O autorovi| Darina Křivánková, redaktorka LN
