Srpen 1968 - Nález vojenských historiků dokumentuje jednu z forem odporu proti okupaci
Unikátní ukázky protestu proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy zachránil neznámý pracovník Vojenského historického ústavu těsně před tím, než centrum Prahy „vyčistili“ okupační vojáci.
PRAHA „Je pondělí dopoledne, šestý den okupace. Praha již zase není tak mrtvým městem - protože je den. Noc patří okupantům, jejich bezmocnému běsnění, den patří pražskému lidu. Nové plakáty a nápisy negují noční práci okupantů, kteří marně a zbytečně dupali po popsaném a potištěném papíru.“ Tak popisovalo atmosféru v pražských ulicích zvláštní vydání Lidové demokracie 26. srpna 1968.
Stopy těžkých bot vojáků okupačních vojsk nesou i některé ze 128 plakátů, které byly nedávno nalezeny v knihovně Vojenského historického ústavu v Praze. Plakáty hrály podobně jako později během listopadových událostí roku 1989 mimořádnou roli. „Sedm dní už trvá okupace. A přesto je naše město nadále nepokořené. Polepené plakáty, které hovoří jedinou řečí: jděte domů, okupanti!“ psaly 27. srpna Pražské noviny.
V úterý 27. srpna se do Prahy vrátili členové československé delegace, kteří v Moskvě jednali se sovětským vedením. Okupační vojska ten den dopoledne vyklidila centrum Prahy. A ve Vojenském historickém ústavu začal někdo neznámý s tříděním souboru plakátů, které v noci sesbíral po výlohách a zdech Václavského náměstí.
„Práce byla odvedena jen velmi nahrubo. Každý z plakátů ale nese na rubu červenou tužkou informaci o tom, kdy a kde byl sňat,“ popisuje historička ústavu Jana Bachová.
Do nynějších dob se tak dochovala informace, že soubor plakátů pocházel z horní části Václavského náměstí, přibližně mezi pasáží Hvězda a bývalým Domem módy.
Plakáty hrály podle historičky Bachové určitou roli i při vyjednáváních vedení hlavního města s velením okupačních vojsk. Dokonce se zmínka o nich dostala i na pořad jednání tehdejšího Národního shromáždění ČSSR, které od 21. srpna nepřetržitě zasedalo.
„Někteří poslanci při interpelacích vyjadřovali obavu, aby vylepování plakátů nebylo chápáno jako provokace či kontrarozvědný čin,“ říká Bachová. Poslanci se obávali, aby takové hodnocení neztěžovalo oficiální jednání se sovětskými orgány jak v Moskvě, tak v československém hlavním městě.
Mezi plakáty jsou jednak profesionální výtvory, které do svého obsazení tiskly některé pražské tiskárny, i ukázky lidové tvořivosti z té doby. Ačkoli je v muzeálních sbírkách, archivech a zejména na fotografiích řada podobných ukázek, historici si tento soubor cení pro jeho rozsáhlost a také proto, že pochází z jednoho místa. Soubor už byl katalogizován a stal se součástí sbírek Vojenského historického ústavu. „Samozřejmě plánujeme, že se s plakáty bude moci brzy seznámit i veřejnost,“ slibuje ředitel ústavu Aleš Knížek.
