Práce s kůží bavila Jana Čištína od mládí. Od dětství jej také zajímala romantika spojená s touláním, trempinkem a koňmi. Díky tomu se stal koncem 80. let jedním z prvních „částečných živnostníků“, které tehdy začínal povolovat perestrojkový socialismus. „V létě 1989 se v Mníšku pod Brdy konal několikátý ročník takzvané jízdy Pony Expressu a já už tam byl se stánkem a s vlastními westernovými sedlářskými výrobky. Nevěděl jsem, jak se to chytí, ale po víkendu jsem zjistil, že mám objednávky na tři roky dopředu.“
Po revoluci Čištín založil ještě s jedním společníkem, který měl sedlářství v anglickém stylu, vlastní firmu. Po půl roce zjistili, že western a anglická sedla se žánrově trochu tlučou, a rozešli se. Čištín zůstal u westernu a firma se začala kontinuálně rozvíjet. V čase svého největšího rozkvětu měl obchod Lucky Horse osm poboček po celé republice. Pak ale nastal útlum – trh s westernovými doplňky se rychle naplnil věcmi z dovozu, cena kůže v Česku začala být nesrovnatelně dražší v porovnání s cenami asijských, zejména čínských výrobců, a navíc opadla první velká vlna poptávky. Čištín už uvažoval, že se začne živit něčím jiným. Pomohla náhoda.
Duna byla první „Při produkci seriálu Duna pro Hallmark, natáčeného na Barrandově, vypadl nějaký výrobce doplňků a filmaři hledali rychlou náhradu. Tak jsem se potkal s Karlem Vaňáskem, který měl na starost filmovou výpravu – někdo se mu o nás zmínil, přišel, zkusil, co děláme, líbilo se mu to a Duna se pak stala naším prvním filmovým projektem,“ vzpomíná Čištín.
Během následujících let přišly další: Lucky Horse vytvářela rekvizity nebo doplňky kostýmů například pro televizní film Anne Frank: The Whole Story, pro francouzskou televizní minisérii Napoleon a další. Loni v létě získala další zajímavou zakázku – vytvořit součásti výstroje bojových pilotů 1. světové války pro snímek Rudý baron: „Někdy šlo o kuriózní věci – třeba o pytle na zachytávání kulometných nábojnic. Vyráběli jsme také padákové popruhy, pilotní brýle, pouzdra na dalekohledy a plynové masky. Spousta těch věcí se skládala z komponent, které už dnes nikde neseženete, takže jsme museli improvizovat. Třeba u plynových masek se pro nás staly důležitou pomůckou krabičky od uzených šprotů v oleji a prázdná bomba z kempinkového vařiče. Krabičky pomohly masku vytvarovat a bombu jsme přestavěli na její filtr.“
Dosud největší zakázkou Lucky Horse se stal už zmiňovaný film Letopisy Narnie: Princ Kaspian, zahrnující produkci stovek různých zbrojí i obleků pro koně i jezdce. „Jen obleků bylo asi 400, z toho pro hlavního představitele dvanáct, každý jinak upravený,“ říká Čištín. Vím, že jste nespali Obří, ale v takovém rozsahu přece jen jednorázová zakázka kladla také velké nároky na výběr a vedení externích spolupracovníků. „Vůbec nejde o klasický vztah zadavatel a vykonavatel zakázky. Nevím, jak to říct správně, ale mou největší oporou jsou při podobných akcích lidé, kteří jinak představují v podstatě nezaměstnatelné typy – naprosto svérázní řemeslníci s vlastním přístupem k životu i k práci, v žádném zaměstnání by nevydrželi dlouho, ale tady dokážou na určitou dobu a za určitých podmínek vyvinout naprosto maximální nasazení. Kdykoli vám můžou říct, že se na vás vykašlou, a vy s nimi musíte jednat tak, aby se na to nevykašlali. Když víte, že už noc nespali, a chcete po nich další takovou, sednete do auta, dojedete do KFC koupit za dva tisíce pečených křidýlek a víno a tu noc strávíte s nimi. A jedete stejně na doraz jako oni. Tady neplatí žádná soutěživost, všichni jste na jedné lodi. Problémy se zabývám jen do té míry, aby se co nejrychleji odstranily, nepátrám dozadu. Neřeším nic než práci.“
Hlavním Čištínovým spolupracovníkem se při práci na velkofilmu o Narnii stal sedlář, švec a výrobce středověkých replik Martin Říha. Zatímco Čištín se ujal manažerského řízení zakázky, Říha si vzal na starost lidi v dílně. „V jistém smyslu slova se stal mou polovinou. Je schopný technicky dotáhnout všechno, co si filmoví výtvarníci vymyslí, a ještě to vylepšit. Nerad jedná s lidmi, radši si zaleze do dílny, ale v technickém zpracování si přesně rozumíme a já vím, že se na něj v podobných situacích můžu spolehnout.“
***
JAN ČIŠTÍN
Rodina: Ženatý, dva vlastní synové, jeden syn a jedna dcera vyženění. „Všichni jsou už téměř dospělí. Kluci asi podědili vztah k výtvarnictví, oba studují grafickou školu, ale každý jinou.“ Auto: „Momentálně rozebrané. Jinak je to pick-up, ale v tuto chvíli je na generální opravě, za rok s Narnií dostal strašně zabrat.“ Hudba: „Bylo období, kdy to bylo country a trempská produkce, dnes už spíš jen část toho žánru. Kdysi se tomu říkalo folk, dnes world music. Někdy mě zaujmou a překvapí i jiné žánry, ale nebývají to aktuálně populární hity.“ Volný čas: „Čím jsem starší, tím jsem línější. Ale jinak příroda, romantika, dříve klasické čundry, dnes spojené s koňmi. Tulácký styl je mi bližší než cokoli jiného.“ Dovolená: „Cestování, pokud možno dobrodružnějším způsobem. Někdy si říkám, zda nepřivolávám katastrofy – z Mexika, kde normálně nikdy neprší, jsme letos utíkali před povodněmi a za námi div neplavali krokodýli. Před třemi lety jsem byl na veletrhu v Dubaji, kde prší dva dny v roce – nám pršelo týden a přišla povodeň. Z Tater jsme před časem ujeli těsně před požáry.“
