Moji kamarádku minulé léto okradli. Vzali jí ze stanu mobil, peníze, platební karty a pyžamo. Byla naprosto zoufalá. Zůstala v Chorvatsku sama a opuštěná. Večer se naštvala, vzala si potápěčské brýle a ploutve a šla se potopit do fontány Štěstí. To byla fontána blízko města, kam turisté házeli po jednom euru a doufali, že se jim splní jejich přání. Moje kamarádka za jednu noc vylovila celkem 650 eur. Zbytek dovolené trávila v hotelu a zpátky do Česka to místo autobusem vzala letecky ze Splitu. Den na to mne pozvala na večeři, kde mi prozradila, že se chystá na cestu po fontánách Štěstí. Jen v Chorvatsku jich je asi 45. Dala výpověď z práce, a když se jí zeptáte, co dělá, řekne vám, že se živí potápěním.
V jednom obchoďáku jsem přistoupila na sbírání bodů. Za každý nákup nad 1000 korun jsem dostala pět bodů, které jsem pak vlepila do sešitku. Kdykoli jsem získala bod, sedla jsem si k psacímu stolu a úhledně podle pravítka nalepila bod do konkrétního čtverečku. Před spaním jsem si prohlížela ceny, které získám za plný počet bodů. Před týdnem jsem konečně získala plných 50 bodů a na poslední chvíli si šla vyzvednout cenu. Měla to být sada luxusních hrnců i s příbory.
Prodavač mi vysvětlil, že díky bodům získám na hrnce pouze slevu 45 procent. Měla jsem tedy doplatit ještě 6500 korun. To jsem si nemohla dovolit, zeptala jsem se tedy, co mohu za 50 bodů získat zdarma. Z obchodu jsem vyšla s rolí umělého anglického trávníku. Můj muž se mi směje.
Potápěčské kurzy mám za sebou už tři. Dá se tedy říci, že jsem profík. Poprvé jsem se nevešla do žádného neoprenového obleku, skončila jsem u kotníků. Při druhém kurzu jsem udělala začátečnickou chybu a s lahví na zádech jsem se postavila. Vzhledem k tíze bomby asi víte, co se stalo. A při třetím kurzu jsem až v moři zjistila, že celý kurz probíhá v dánštině. Nerozuměla jsem ničemu a ponořila se o něco později než ostatní. Na dně oceánu jsem zabloudila. Sedla jsem si tedy na dno a čekala, až připlave delfín a zachrání mě.
O autorovi| Eva Tomková, redaktorka LN
