Pravidelnému sloupkaři stává se čím dál tím častěji, že místo, co by se brouzdal šaškárnami politických stran, hodlá raději připomínat třeba narozeniny lidí jemu milých, jak v úterý pěkně Ludvík Vaculík učinil k devadesátinám Miroslava Zikmunda. Pořád lepší, než se prsit k tzv. aktuálním kauzám, o nichž si každý myslí své. Jenže se potácíme mezi oslavami a pohřby. Cestou na jistý narozeninový večírek jsem se tedy v pátek dozvěděl, že umřel psycholog a filozof Vladimír Borecký, znalec humoru nesmyslu, zasloužilý člen Křižovnické školy a římsolog, objevitel díla Jakuba Hrona Metánovského, Jana Lukeše a dalších zapomenutých „obzvláštníků“, mašíblů čili magorů, šílenců a blbů. Když jsem zaznamenal, kterak 129 poslanců, inspirováno Markem Bendou, zvedlo ruku pro zákaz zveřejňování odposlechů, nemohl jsem si nevzpomenout na Boreckého věty: „Každý máme v sobě blba. Jde jen o to, zda ho dostaneme pod kontrolu, nebo necháme řádit, či z tohoto faktu něco vytěžíme.“
Co jsme slavili? Včera bylo sedmdesát let druhému polistopadovému šéfredaktorovi Lidových novin Rudolfu Zemanovi. Narodil se v Černožicích nad Labem u Jaroměře a zřejmě od té doby se v pověstech traduje pojem černožický poklad. Musel to být odjakživa nezvladatelný jedinec, neboť jsem v kronice místního hasičského sboru objevil, že když Rudánkovi byly tři roky, radši koupili třetí stříkačku a členům zavedli do bytů zvonkové poplachové zařízení. Studoval knihovnictví a jeho nejvýznamnějším činem z té doby byl fakt, že vymyslel přezdívku Nikolaj kolegovi, který přespával načerno na koleji, Andreji Stankovičovi. Račte si představit pobyt na pokoji, kde spolu žili Zeman, Jiří Hanák a Jan Lopatka. Po škole šel do Čs. rozhlasu a moderoval živě vysílaný pořad Písničky s telefonem se Slávou Volným a Jiřím Dienstbierem.
Za okupace ho coby nepřítele režimu vymetli z KSČ a mohl dělat leda dělníka na uranu a myče výloh. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a výrazně se zasloužil třeba o distribuci důležitých tiskovin. V roce 1987 nás ve Filmovém klubu seznámil Jiří Křižan a já se dozvěděl o samizdatových LN, v nichž byl Rudolf zástupcem šéfredaktora. A škrtal mi pak v článcích, prosím pěkně! V říjnu 1989 ztrouchnivělý režim Rudolfa a Jiřího Rumla zavřel pro pobuřování. Když nás něčím naštve, říkáme v naší stolní společnosti, že si ho tam měli nechat dýl.
Mezi hovornými kamarády obvykle mlčky dýmá z fajfky či doutníku, předstírá, že je dokonale informován o zákulisí v politickém, mediálním a sportovním světě, ale kdyby mohl promluvit, tak…! Když mu někdo poví, že je rarita, neboť jako bývalý šéfredaktor a syndik nikdy nenapsal jediný článek, pohlavkuje přední české novináře, nejraději Rejžka. Není to pravda, neboť jednou prý stvořil do Lidovek úvodník. Má negativní slávistickou auru. Když se před lety vypravil na stadion, prohrála doma s Plzní, takže mu představenstvo klubu zakázalo vstup do hlediště. Jinak je v kolektivu celkem oblíben.
***
V říjnu 1989 ztrouchnivělý režim Rudolfa Zemana a Jiřího Rumla zavřel pro pobuřování. Když nás něčím naštve, říkáme v naší stolní společnosti, že si ho tam měli nechat dýl.
