Všichni teď píšou o sněhu, tož já si taky uplácám pár koulí a budu mířit a pálit vysoko a daleko. Nevím, jaká předsevzetí si dávali na Silvestra naši politici, ale zjevně zapomněli na jedno dosti důležité. Aby si konečně z veřejnosti přestali dělat legraci. Utekly pouhé dva týdny nového roku a leckteří hanební bastardi, řečeno takřka s Quentinem Tarantinem, marně skrývají pod bílou závějí svou černou licoměrnost.
Začněme Senátem. Jedenaosmdesát dospělých jedinců se zachovalo jako dítka ve sci-fia nadělili si nikoliv dva roky, ale aspoň tři měsíce prázdnin. Pochopitelně za to může impotentní Poslanecká sněmovna, jejíž morálku dokazuje fakt, že se její organizační výbor před týdnem nedokázal sejít, aby byl schopen usnášení. Leč! „Jedou dál senátní výbory a pořádají se semináře, není to tak, že bychom si šli lehnout,“ hájí svou stáj předseda horní komory Přemysl Sobotka. Na internetu ovšem čtete, že minimálně do konce měsíce „žádné akce nejsou hlášeny“. Kecy, kecy. Spíš se ctihodní muži a ženy budou v pěkně placeném volnu věnovat partajním předvolebním kampaním. Kdyby radši vzali hrabla a uklidili maglajz u Valdštejnského náměstí…
Pražský primátor Pavel „Eskymo“ Bém se vypracoval do úlohy repetenta, který ví, že ho z ústavu brzy vyhodí, a tím pádem na všechno kašle a chodí za školu. Jeho pubertálně záhadné útěky do hor mě přestaly bavit. Jako bývalý psychiatr samozřejmě ví, co znamená pojem „vytěsnění“. Copak si fakt myslí, že sebeodvážnějším výstupem na Antarktidu uprchne před odpovědností za tunel Blanka a za blamáž jménem Opencard? V životě už bych ho nezvolil ani kronikářem Českého horolezeckého svazu. Ostatně krátce po Bémově posledním zmizení na dovolenou se nad tou drzostí splašili i apoštolové na orloji.
Nakonec Jiří Paroubek. Pokud nás mínil dojímat, že se nemohl dostavit kvůli kalamitě na Slovensku k pražským schůzkám s prezidentem a premiérem, měl říct prostě rovnou, že se mu nechce od ženy, miminka a fenky baseta z vládní Ficovy vily v Trenčianských Teplicích. Náhodou jsem cílil v sobotu podobným směrem, sníh nesníh, frčeli jsme na minutu přesně, teprve cestou zpět nastala půlhodina zpoždění. Pakliže doufám, že sociálně citlivý Paroubek nepoužívá služeb panského kočího, coby potomek železničářského rodu mu rád odhalím existenci onoho dopravního prostředku, který jezdí po kolejích a říká se mu vlak. A bible s názvem jízdní řád. Stačilo vyrazit osobákem v 11.25, v Trenčianské Teplé chytit přípoj na Púchov, tam Košičana a před pátou by byl v Praze. Kdyby to ujelo, protože hostitel Robo pořád naléval borovičky, nabízel se další spoj ve 14.46, z Púchova pak Fatrou a na Wilsoňáku je v půl deváté večer. Bývalého náměstka RaJe by mohla potěšit informace, že některé rychlíky občas mívají jídelní vůz.
O něco rychlejší je autobus typu Zemák (pardon!). Z Trenčianských Teplic odjíždí ve 13.11, v Trenčíně se přestoupí do expresu Michalovce–Příbram a v 18.30 dorážíme na Florenc. To pro příště, nesvéprávný poutníče Paroubku.
