V každém nebo skoro v každém je určitá dávka exhibicionismu. Můj exhibicionismus mě živí, takže tomu rozumím. Maličko ale nechápu lidi, kteří se při různých akcích prohánějí polooblečení či nazí před diváky, nebo se dokonce dopouštějí útoku na protagonisty dění. V Brně na náměstí Svobody bodl nějaký občan do břicha Ondřeje Hejmu. To bylo ovšem v záchvatu zuřivosti, protože se tam tenkrát celý den hrálo, on šel probodat reprobedny, leč nějak se mu to vymklo.
Krásný případ se ale odehrál v tenkrát ještě nedostavěném divadle Kalich v Jungmannově ulici. Dům patří českobratrské církvi a při podepisování smlouvy byla uzavřena dohoda, že se tam nebudou konat kupříkladu večírky Playboye a podobně. Týden nato byl ředitel divadla pozván k seniorovi synodní rady a vypadalo to na vyhazov divadla. Senior se totiž šel večer projít, z divadla zaslechl hudbu, nakoukl dovnitř a ke své hrůze spatřil na jevišti nahého chlapa, jak tam tančí a tleská mu další parta chlapů. Senior skoro omdlel. Nakonec se to vysvětlilo, exhibicionista byl člen bezpečnostní služby a chlapi, co mu tleskali, byli dělníci, kteří budovali interiér divadla a měli tam puštěný magneťák. Chlápka z bezpečnostní služby zřejmě popadl fantas, když viděl jeviště, a dostal neodbytné puzení něco předvést. A striptýz bylo to jediné, na co se zmohl. Dalo ale hodně práce přesvědčit církevního představitele, že to nebyl onen smlouvou zapovězený večírek, nýbrž soukromá akce exhibicionistova.
O autorovi| Richard Tesařík hudebník a herec
