Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

O šťavnatých soudruzích

Česko

Supraphon mi poslal báječný dárek k výročí sametové revoluce, komplet čtyř CD Rudí baviči aneb Soudruzi ve vlastní šťávě. Projekt Heleny Bartíkové a Nadi Dvorské přináší koláž dobových písní, básní a úryvků rozhlasových a televizních pořadů, jež dokonale dokumentují zrůdný charakter režimu, jehož jsme se před dvaceti lety konečně zbavili.

První disk začíná někdejší znělkou Rozhlasových novin Kupředu levá! a pak už vybuchuje taková semtexová nálož absurdity, patafyziky a hovadnosti, že na ni nemají ani Cimrmani s Monty Pythony dohromady. Vedle známých čísel, jako je dýchavičný syfilitikův projev z 21. února 1948 „Právě se vracím z Hradu...“ či vánoční vystoupení Antonína Zápotockého z roku 1952 s fascinujícím objevem „Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz“ mě uhranul projev prezidenta Antonína Novotného na manifestaci k výročí VŘSR o deset let později: „Všichni jsme se o to postarali, aji nám pomohl taky Sovětský svaz, a vidíte, maso je.“ Dav: „Ať žije KSČ!“

Nechybí tiskovka statečného rozvědčíka Pavla Minaříka, komik z Červeného Hrádku a opilý Brežněv („Daragoj taváryš Gusak.“). Klenotem je i sám Gustáv, žertující na sjezdu ČSTV o tom, jak mu Štrougal při sjíždění Lužnice utopil darovanou flašku koňaku. Jinou perlu představuje otřesený Jiří Kotek ze Zruče nad Sázavou, který v roce 1972 zrecenzoval vystoupení Plastic People: „Písničky byly nerytmické, prostě že se přitom ani nedalo tancovat.“ A Marie Pujmanová, jež se na besedě s pionýry svěřuje, že by byla málem viděla Stalina zemřelého, ale mauzoleum ještě nebylo otevřeno.

Miluji valčík Slavík a píchačky Standy Procházky s nepřekonatelným refrénem: „Ráno na mě píchačky čekají, pusť mě už, Aničko, dospat mi nedají.“ A Raketovou píseň v podání (!) autora textu Pavla Kohouta s vyznáním: „Někdo má hvězdičky na praporu, my máme prapory na hvězdách.“ Natož Karla Hálu, který swinguje, ač převtělen do traktoru, jenž si stěžuje „u rychlostní skříně zrezavěl mi drát“.

Po pětihodinovém poslechu kompletu jsem usínal těžce. Nad lůžkem poletovali duchové Radima Drejsla, Ludvíka Podéště, Jana Seidla, Aloise Paloučka a Harryho Macourka a ve snu kolem mne procházely modré a bílé průvody mužů a žen, červené šátečky pionýrů a mladý byl každý komunista, zvláště když frézu roztočil, svou druhou krasavici. Po zjištění, že bez chleba nejde jíst a bez vody nejde pít, jsem se povzbudil: „Hej rup, hola hej, do práce se dej!“ a slíbil, že „na Ostravsku buděm rubať jako na Donbase“. Do USA jsem volal „Kuba si, Yankee no, ne, lid neprodá svou kůži lacino!“ výstražně zahalekal „Halí hola, od lodi k lodi, od fabriky k fabrice jdem“ a ujistil se, že nepřítel ztratí odvahu, jak zaslechne náš zpěv a smích. Což teprve až naše vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí! Inu, vítr čechrá vlasy, člověk zazpívá si, když jde rozesmátou ulicí. Odteďka se do mobilu hlásím: „To jsem já, já svoboda mladá, v červený květ rozkvetlá, v zemi, která rodíš lid, jenž kráčí slunci vstříc.“

POSLEDNÍ SLOVO

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!