Po faux pas, která provázela nominování národní desítky v minulém ročníku, kdy většina oslovených interpretů účast v národním kole odmítla, a odstoupivší Helena Vondráčková dokonce nařkla Českou televizi z neprofesionálního přístupu, se produkční tým ČT poučil a začal s přípravami na Eurosong včas. Vybral desítku zpěváků a kapel, kteří reprezentují mix stylů, žánrů a typů - od superstarového narcise Sámera Issy po střízlivě šansonovou Ivu Frühlingovou nebo hiphopově spontánní Gipsy.cz.
Vedle známých tváří se objeví i zpěváci, které průměrný televizní divák nikdy neviděl - skupina Temperamento, Le Monde a Toxique. Do stejné kategorie by se dala zařadit i zpěvačka Markéta Poulíčková, vystupující pod pseudonymem L. P. B., která se o účast v evropském finále Eurosongu pokoušela už v minulém ročníku, stejně tak jako Sámer Issa nebo Gipsy. cz.
Podle jakého klíče byli interpreti vybíráni? „Základ bylo dodržení pravidel a ochota interpretů zúčastnit se,“ vysvětluje dramaturg pořadu Martin Hrdinka.
Ochota zúčastnit se byl očividně hlavní kámen úrazu. Kdo totiž viděl semifinále a finále minulého ročníku v Helsinkách, musel nabýt dojmu, že jít do soutěže, která kdysi zviditelnila švédskou Abbu, vyžaduje velkou dávku otrlosti.
„Vyslanci“ české scény, skupina Kabát, byli rozčarováni z toho, že museli hrát na poloviční playback, a to se samozřejmě odrazilo na jejich okleštěném, znuděném výkonu (jaký rozdíl proti jejich živému koncertu v helsinském Henry’s Baru!), navíc měli dojem, že se ocitli v jiné než pěvecké soutěži. Kytarista Milan Špalek jejich dojmy shrnul takto: „Bylo to panoptikum, sraz podivných figur. Měli jsme dojem, že je to neoficiální sjezd homosexuálů celé Evropy. A do toho my! Ta soutěž je hlavně show, vizuální záležitost. Je to spíš o tom, jak kdo vypadá, než jak zpívá,“ vyprávěl Špalek Lidovým novinám v Helsinkách.
Balkánské země drží spolu Navíc jsou tu národnostní zájmy. „V evropském semifinále a finále nejde zas až tak o hudbu, ale o to být členem balkánské, severské nebo postsovětské party. Pak je postup a úspěch zaručen. Tyto země totiž drží spolu a při hlasování se podporují tak silně, že na ně nikdo nemá,“ vysvětluje Libor Kodad, režisér přímého přenosu českého národního kola.
Kdo z našich deseti adeptů má největší šanci uspět v show typu Ein Kessel Buntes? Stylově vyhranění a bezesporu dobří Čechomor nebo Gipsy.cz? To asi ne. Vždyť v Helsinkách na vítězství nedosáhla hudebními odborníky favorizovaná bluesrocková Magdi Rúzsa. Pro hlasující diváky byla příliš obyčejná, i když podle odborníků zpívala nejlépe ze všech.
Má-li někdo šanci zaujmout Evropu, je to excentrický Dan Nekonečný a kapela Šum svistu. Jejich nablýskaná show s erupcemi ohňů, vnadnými cizokrajnými tanečnicemi a divokými zvířaty na pódiu by do cirkusu s názvem Eurovision Song Contest skvěle zapadla. Nekonečný dokonce myslí i na to, aby mu všichni dobře rozuměli: „Budeme zpívat česky, anglicky, čínsky, kreolsky, japonsky, hebrejsky, sanskrtem, řečí zvířat a prařečí, k písni poběží také titulky, kterým rozumí stromy a rostliny,“ slibuje Nekonečný.
Ať už diváci České televize vyberou z nominované desítky kohokoli, přejme mu hodně štěstí. Třeba se mu podaří prolomit klaku balkánských států, které jako jeden muž hlasovaly pro sebe navzájem, a v minulém ročníku tak zajistily vítězství srbské dívčí skupině vedené Marijou Šerifović.
