Slovenská televize se ani po dvanácti letech nevzpamatovala z let poloautoritářského mečiarismu. Naopak. Duch služky vládnoucí politické garnitury jako by bloudil Mlýnskou dolinou dodnes.
Slušní televizní novináři přitom ze Slovenska nezmizeli, jen se rozutekli po soukromých televizích. STV prohrála nejen slušné novináře, ale postupem času i všechny další zásadní mediální souboje – slovenskou zpravodajskou televizí se stala soukromá TA3, sport, stejně jako nejlepší slovenské filmy, sledují Slováci na soukromých televizích Markíza nebo JOJ. Případně na České televizi, která v poslední době kupuje víc původní slovenské filmové tvorby než STV. „Český trh je jiný, Česká televize má jiný rozpočet, my na to nemáme,“ uvedl k tomu v zoufalé obraně mluvčí slovenské veřejnoprávní televize Peter Susko.
Zato na právníky má STV viditelně peněz dost. Hodlá totiž zažalovat jednu z nejpopulárnějších slovenských hereček Zuzanu Fialovou, která spolu s desítkami kolegů podepsala petici proti „mizení“ peněz, které by STV měla dávat na původní slovenskou tvorbu. Na otázku deníku SME, kam se peníze z STV ztrácejí, Fialová odpověděla: „Jde o pár rádobyproducentů, někteří z nich jsou ukrytí i za mecenáši politických stran. Je to zkrátka pračka peněz, krytá vedením Slovenské televize.“ Vydělávat skutečně dává i lidem napojeným na politické spektrum – sedm a půl milionu dá například firmě Mečiarovy dcery za seriál o dopravní výchově.
Před několika dny proto bratislavský parlament rozhodl, že Slovenská televize, která má dnes dluh skoro tři čtvrtě miliardy českých korun, jako taková na konci roku zanikne. Ne tak úplně, ale po britském vzoru se sloučí se Slovenským rozhlasem do nové společnosti RTV. Peníze bude RTV dostávat rovnou ze státního rozpočtu, ostatně v něm se už několikrát musely najít prostředky na uhrazení dluhů STV.
Jestli to pomůže, to v tuto chvíli nikdo neví. Možná by stálo za úvahu, kterou podporuje úspěch všech společných česko-slovenských pořadů poslední doby, že by se vytvořila jedna silná, společná česko-slovenská veřejnoprávní televize. Ostatně novináři a „televizáci“, kteří dva svobodné roky Československé televize v Mlýnské dolině zažili, říkají, že to byly poslední dobré časy.
O autorovi| LUBOŠ PALATA Redaktor LN
