Nový prezident uspěje, využije-li svůj talent k tomu, aby Američanům říkal nepříjemné pravdy
Volby jsou festivalem podbízivých. Programům vévodí sliby nízkých daní, vyšších přídavků, povolených opasků a další úplatky. Politici sice rádi citují klasiky: Churchilla slibujícího jen „krev, lopotu, slzy a pot“, Kennedyho „…ptejte se, co vy můžete udělat pro svou zemi“, ale co budou jejich pravnuci citovat z nich? Vějičky daňových prázdnin, rozpuštění ropných rezerv nebo garance hypoték?
I skončené historické volby v Americe zaznamenaly svůj díl slibů „na steroidech“ a schovávání se před nepříjemnými pravdami. Uprostřed finanční krize například Barack Obama ani John McCain Američanům nedokázali vmést do tváře, že budou draze platit za svá hloupá a neodpovědná ekonomická rozhodnutí zadlužit se až po uši svých vnuků.
Přesto to nebudou sliby, co si budeme jednou pamatovat, budeme-li zpětně analyzovat Obamovo zvolení. Hlavním motivem Obamovy politické role nebylo „snížení daní devadesáti pěti procent Američanů“ ani „stažení vojsk z Iráku“. Hlavním motivem jeho atraktivní kandidatury byl a je jeho styl, který se tak vymyká čemukoliv, co jsme v americké (a jiné) politice v posledních několika desetiletích vídali.
Ani Vinnetou, ani Mirek Dušín… Osvícenost Obamova stratéga Davida Axelroda spočívá v tom, že pochopil, jak přelomovou osobností Obama je, a nesnažil se ho napěchovat do předem daných, „vyzkoušených“ formiček.
Naopak, s rizikem katastrofální prohry nechal Obamu být Obamou a vytvořil formičku novou.
Politickou scénu první mocnosti tak obohatil nový styl, Styl Obama.
Tomáš Jaké jsou jeho atributy? Říká se, že v Americe politik neuspěje, mluví-li rozvitými větami.
Přesto Obama nejednou působil jako profesor před katedrou. Říká se také, že v debatách musí kandidát jít svému soupeři po tepně, ale skoro nelze spočítat, kolikrát Obama použil variaci obratu „v tom se senátorem McCainem souhlasím“. Obama je sympatický a „dovede“ okouzlující úsměv, jeho politickým podpisem je však zamyšlená tvář.
A co přiznání chyby, to se přece dnes v politice nesmí, že? Říkejte to Barackovi, který o svém výroku na adresu dělníků v Pensylvánii (jsou zahořklí, lpí na náboženství a zbraních) později uvedl, že to byla největší hloupost, kterou v kampani utrousil. Kandidáti se obecně snaží vykreslit se jako běžní smrtelníci, hamburgery pojídající, baseballové čepice nosící příslušníci střední třídy, i když mají na kontě miliony a cenu jogurtu se musí biflovat. Obama od začátku do konce působí jako odtažitý Klvaňa aristokrat, jehož se na ulici budete ostýchat oslovit.
Co je však nejpozoruhodnější, Obama se svými soupeři téměř nenechal zatáhnout do běžného bahna negativní kampaně. Jako by on a Axelrod vycítili, že letos to bude vůbec poprvé, kdy osobně motivované útoky nejenže nebudou fungovat, ale dokonce jejich nositelům uškodí (známá senátorka Liddy Doleová právě kvůli tomu prohrála). Proti McCainovi sice Obama vyrukoval ostře, jeho výpady však většinou byly opřeny o fakta a občas i o McCainovy vlastní výroky zaznamenané obrazem a zvukem.
Obama není Vinnetou ani Mirek Dušín, ale v porovnání s běžným politickým průměrem (všemi těmi Santery a Štětináči) inspiruje bez ohledu na to, jestli jste vlevo či vpravo od něj. Jeho vzletná rétorika sedí k étosu jeho politické osobnosti a člověk by musel jít do historie, aby našel podobně nadaného řečníka (Martin Luther King? Ronald Reagan?).
K čemu to bude?
Není jednoduché předvídat, k čemu svůj dar Obama využije, ale úspěch by vypadal takto: bude říkat i nepříjemné věci. Ty pak promění většinové vnímání daného problému a Obama bude přesto, či právě proto opět zvolen.
Zní to jako utopie. Poslední americký prezident, který se o něco podobného pokusil, byl Jimmy Carter, a také na to tvrdě doplatil. Bez politického a řečnického talentu mladého politika z Illinois chtěl Carter Američanům vysvětlit, že jejich životní způsob je neudržitelný, a skoro vzápětí prohrál volby. Jeho „moralizování a kázání“ je dnes axiomem odpudivé komunikace. Jenže: nebylo na tom něco? Nenaznačuje finanční krize, války v Iráku a Afghánistánu, rozpočtový deficit a státní dluh, že Carter mohl mít v jistém smyslu pravdu, byť neobratně, a snad i nesympaticky artikulovanou? Obamův historický úkol není být zvolen prvním černým prezidentem, toho už dosáhl, tady je po bitvě. Jeho úkolem je nepromarnit dar, kterým byl obdařen. Pokud se jako devět z deseti politiků zamiluje do moci, bude jeho nový politický styl jen hezkou formou bez obsahu.
***
Říká se, že v Americe politik neuspěje, mluví-li rozvitými větami. Přesto Barack Obama nejednou působil jako profesor před katedrou.
O autorovi| Tomáš Klvaňa e-mail: tomas.klvana@volny.cz pedagog a manažer
