Občas se dobře zhádat

Navzdory tomu, že jsme se občas dobře zhádali, jsme s Jiřím Křižanem byli dlouhá léta dobrými přáteli (na rozdíl od jiných, co se hned mají za nepřátele). Potkali jsme se za „totáče“ v dabingu, kde (i díky jemu, ale i Janu Křtiteli Sýkorovi) jsem si jako překladatel cizojazyčných německých a anglických dialogů vylepšoval poměrně chudý rodinný rozpočet. Byl taky (navzdory věkovému rozdílu) mým učitelem scenáristiky jeho druhu – té drsné, s ničím se nemazlící. Proto se mi – když se o tom dozvěděl – nabídl na Zdivočelou zemi. Jemu jsem podepsal Několik vět i petici na propuštění Václava Havla. Připomínka minulosti Když jsem se v roce 1992 stal prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, zavolal mi, že teď by měl náš PEN usilovat o propuštění perzekvovaných spisovatelů s nejméně stejným úsilím, jako to dělaly svobodné PEN kluby v čase, kdy naším spisovatelům bolševik šlapal na krk (abych alespoň něco z Jiřího ocitoval).