Tahání za vlákno rozhoupe celou síť V průběhu života si vytváříme vazby k lidem ve svém okolí. Chováme se podobně jako pavouk při tkaní sítě: od nejdůležitější kontaktů ve středu míříme na okraj. Když „zataháme“ za jedno z vláken, ovlivníme část své sociální sítě, a samozřejmě to působí i opačně.
Sklony ke kouření, obezitě a popíjení alkoholu se tak mezi lidmi šíří jako nákaza. Podobně může podle odborníků putovat sociální sítí také politická orientace, smutek či radost. Potvrzují to výzkumy Nicholase Christakise z Lékařské fakulty Harvardovy univerzity v Bostonu i dalších odborníků.
Nedocenitelným zdrojem informací se pro Christakisův tým stala tzv. framinghamská studie (Framingham Heart Study) zaměřená původně hlavně na kardiovaskulární choroby. Velice pečlivé sledování více než pěti tisíc mužů a žen ve věku od 30 do 62 let začalo už v roce 1948 ve městě Framingham v americkém státě Massachusetts. Studie se však nechýlila ke konci po deseti ani po dvaceti letech. Naopak, rozšiřovala se: začala monitorovat potomky „zakládajících“ účastníků až do třetí generace a stranou nezůstali ani přátelé.
V průběhu let se tak podařilo vytvořit unikátní databázi obsahující základní údaje jako datum narození, úmrtí nebo třeba svatby, ale i detailní zmapování zdravotního stavu a psychiky tisíců dobrovolníků. Bonusem, který v poslední době využívá především Nicholas Christakis, jsou pak podrobné údaje o sociálních kontaktech zúčastněných.
Nedávno s Jamesem Fowlerem z Kalifornské univerzity v San Diegu analyzoval framinghamské záznamy z let 1971 až 2003, kdy už studie mapovala značně rozvětvené sociální sítě. Zjistil, že se v nich obezita může šířit jako nakažlivá nemoc. Jestliže má člověk obézního partnera, vzrůstá pravděpodobnost, že ztloustne také, o 37 procent. V případě sourozence pak o 40 procent, uvádí časopis New England Journal of Medicine.
Ve zmíněných situacích by mohla hrát roli dědičnost nebo stejné stravování v rodině, namítají kritici. Argumenty odpůrců však rozmetá třetí údaj: kamarádský vztah k člověku s nadváhou znamená zvýšení rizika dokonce o 57 procent. Vědci vypočítali, že v průběhu dvou až čtyř let dotyčný s uvedenou pravděpodobností přibere zhruba dvě a půl kila. To platí v případě „jednosměrného“ přátelství, kdy tlouštíka považuje za svého kamaráda pouze sledovaný člověk. U „dvousměrné“ vazby šplhá pravděpodobnost ztloustnutí dokonce k sedmdesáti procentům. Jestliže existuje pevné kamarádství tří lidí, a dva z nich ztloustnou, vzrůstá u zbylého „střízlíka“ riziko obezity až trojnásobně.
Přírůstek na váze nesouvisel s věkem přítele a jen málo se vzdáleností, v jaké bydlel. Riziko nadváhy se však výrazně zvyšovalo u přátel stejného pohlaví.
Výsledky výzkumu naznačují, že pokud si hubnutí jako novoroční předsevzetí vytkne parta kamarádů, mají všichni větší šanci na úspěch. A k podobnému závěru dospěl Nicholas Christakis i v případě kouření.
Framinghamská data tak opět promluvila: když se s cigaretami rozloučí jeden z kamarádů kuřáka, pravděpodobnost, že dotyčný bude zlozvyk pěstovat nadále, klesne o 36 procent. V případě sourozence je pokles čtvrtinový, u partnera dokonce 67procentní, informoval v létě časopis New England Journal of Medicine. Výzkum navíc ukázal, že lidé začínají s kouřením ve skupinách a skupinově s ním také zpravidla končí.
Nicholas Christakis začal u nadváhy a cigaret. Jakmile potvrdil, že do určité míry „kopírujeme“ zlozvyky i vizáž lidí ve svém okolí, využil osvědčenou databázi ke zkoumání pocitů. Společně s Jamesem Fowlerem sledoval, jak se sociálními sítěmi šíří štěstí. Výslednou studii v prosinci otiskl časopis British Medical Journal a ve svém úvodníku ji navíc označil za revoluční. Jak se ukázalo, šťastní lidé přenášejí pozitivní emoce na své okolí. Neplatí to ovšem v zaměstnání.
Pravděpodobnost, že se člověk cítí šťastný, vzroste o 42 procent, pokud má stejně „postiženého“ přítele a ten zároveň žije v jeho bezprostřední blízkosti. Se vzdalujícím se bydlištěm kamarádů síla přenosu štěstí klesá. Ještě méně významné je překvapivě soužití se šťastným partnerem: šance na „kousek štěstí“ pak vzrůstají pouze o osm procent. V případě sourozence v sousedství pravděpodobnost stoupá na 14 procent. Kolegové z práce žádný zásadní vliv nemají, šťastní sousedé naopak zvyšují pravděpodobnost o 34 procent.
Christakis s Fowlerem také zjistili, že se štěstí přes přátele šíří dokonce i ve druhé a třetí linii. Člověk se tak „nakazí“ třeba od kamaráda svého kamaráda atd.
Jak vysvětlit výsledky studie? Mohlo by se zdát, že se lidé s určitými povahovými rysy prostě jen sdružují a přátelí. Detailní analýzy vědců to však vyvracejí a svědčí o vzájemném psychologickém působení. Podle sociologa Duncana Wattse z Columbijské univerzity v New Yorku jsou sociální vlivy veskrze pozitivní. „Měli bychom vzít na vědomí, že jsme společenští tvorové a silně nás ovlivňují vnější síly,“ komentuje Watts výzkum v časopise New Scientist.
Napodobování „rozsvěcuje“ mozek A jakými mechanismy se štěstí mezi lidmi přenáší? Někteří odborníci sázejí na empatickou mimiku. Svými grimasami často druhému dáváme najevo pochopení a vcítění se do jeho situace. Psychologové dokázali, že občas nevědomky kopírujeme výrazy tváře, způsob řeči nebo držení těla od lidí ve svém okolí. Zvládáme to rychle a zároveň velmi precizně.
Barbara Wildová s kolegy z univerzity v německém Tübingenu například zjistila, že čím výraznější je mimika člověka, kterého sledujeme, tím silnější emoce zažívá pozorovatel.
A napodobování se nejspíše odráží i v činnosti našeho mozku. Podílejí se na něm zrcadlové neurony. Tyto mozkové buňky „svítí“ během našich vlastních aktivit a při prožívaných pocitech stejně a zároveň i při sledování aktivit a emocí jiných lidí. Podle Elaine Hatfieldové z univerzity v havajském Honolulu nám zrcadlové neurony dovolují vcítit se do druhých a pochopit jejich záměry.
Odborníci už ostatně shromáždili i další důkazy o nakažlivosti pocitů.
Pokračování na straně 25
Obezitou se nakazíme...
Dokončení ze strany 25
Peter Totterdell z univerzity v britském Sheffieldu například objevil souvislost mezi náladou jednotlivých hráčů kriketu a „zprůměrovanými emocemi“ celého týmu, specializoval se hlavně na štěstí. A jak uvedl v časopise Journal of Applied Psychology, pocitové propojení fungovalo bez ohledu na aktuální výsledky a postavení týmu v tabulce.
Při přípravě dalších studií se Totterdell ze sportovních kolbišť přesunul do nemocnic a do kanceláří. Také u sester a úředníků prokázal přenos emocí. U studentů ubytovaných na kolejích zase ověřil šíření smutku. Čím déle bydleli s neveselým spolubydlícím, tím výrazněji se toto soužití odrazilo na propadu jejich nálady.
Napojení na přátele „Dobrá nebo špatná nálada mohou fungovat nakažlivě. Emoce se přenášejí, zvláště když jsou u druhého člověka silnější než aktuálně u nás,“ poznamenává Simona Hoskovcová z katedry psychologie Filozofické fakulty UK v Praze.
„Napojení“ na přátele je významné také proto, že často poskytují podporu. „Pojem sociální opora psychologie velmi dobře zná a pracuje s ním. Jde o důležitý faktor při zvládání náročných životních situací,“ říká Simona Hoskovcová a vysvětluje, že přátelé nebývají na rozdíl od rodiny do problému, jako je třeba rozvod nebo neshody s dětmi, přímo „zapletení“, a proto se na ně obracíme jako na nestranné poradce. Otevřený důvěrný vztah je pak ideálním prostorem pro sdílení emocí.
V případě boje s kouřením a s obezitou působí přátelé nebo příbuzní motivačně, domnívá se Simona Hoskovcová. „Podobně jako v jiných zátěžových situacích, je pro člověka lepší, když problém nemusí řešit zcela sám,“ podotýká česká psycholožka.
Na druhou stranu přátelé, kteří postupně tloustnou, vytvářejí jakousi novou normu. Přebytečná kila začínáme vnímat jako vcelku přijatelná: Když má kamarád nadváhu, proč bych si ji nemohl dovolit já? Geny modelují sociální síť Experimenty a studie ukazují, že se při „kočírování“ vlastního života často spíše než za volant pomyslného vozu usazujeme na sedadlo spolujezdce. Pro ovlivňování prostřednictvím sociálních sítí jsou podle odborníků klíčové dva faktory: frekvence a intenzita vzájemných kontaktů, což není až tak překvapivé.
Nabízejí se však další otázky: Jak se rodí a tvarují sociální sítě? Roli jistě hraje celá řada faktorů: naše bydliště, práce, velikost a uspořádání rodiny, vzdělání, případně náboženství, majetek, zájmy... Zcela nový výzkum Nicholase Christakise navíc naznačuje, že vliv mají i geny. Vědec porovnával sociální sítě dvojčat. Ta jednovaječná, z genetického hlediska zcela totožná, je měla ve srovnání s dvojvaječnými mnohem podobnější.
***
Přebytečná kila cestují sociální sítí Nové výzkumy amerických vědců naznačují, že se obezitou nebo štěstím můžeme „nakazit“ prostřednictvím sociální sítě. Kamarádi, příbuzní nebo třeba sousedi jsou s námi propojeni více, než bychom čekali.
Přítel s nadváhou znamená nárůst rizika ztloustnutí o 57 procent
O autorovi| Eva Hníková, redaktorka LN
