Před 210 lety se narodil Francouz Joachim Barrande
Narodil se 11. srpna 1799 v jihofrancouzském městečku Saugues do zámožné statkářské rodiny. V pětadvaceti vystudoval Polytechniku a Školu dopravních staveb, přičemž neopomíjel ani vědy přírodní (mimo jiné žák Cuvierův). Několik let pak projektoval a stavěl mosty.
Pro ryzí povahu a všestrannou vzdělanost však byl brzy povolán ke dvoru, kde učil matematiku a přírodní vědy hraběte Jindřicha z Chambordu, vnuka francouzského krále Karla X. Po vypuzení Bourbonů z Francie (červencová revoluce v roce 1830) ho doprovázel do Anglie, Skotska a nakonec roku 1831 do Čech. S ním sídlil nejprve na buštěhradském zámku, poté na Pražském hradě.
Brzy se seznámil s místními učenci, kupříkladu paleontologem Kašparem Šternberkem, mineralogem Franzem Xaverem Maxmiliánem Zippem, biologem Augustem Cordou či historikem Františkem Palackým (ten učil hrabátko německy).
V roce 1833 předal třináctiletého Jindřicha dalším vzdělavatelům (zůstal však jeho doživotním rádcem a správcem jeho majetku) a věnoval se opět stavitelství, byl totiž přizván k pracím na prodloužení pražsko-lánské koňky k uhelným pánvím u Radnice a Plzně. Během průzkumu budoucí trasy narazil u obcí Skryje a Týřovice na břidlice plné prvohorních zkamenělin... Zbytek života pak Barrande věnoval studiu českých silurských skal. Naučil se česky, sestavil skupinu poučených dělníků a sběračů, které posílal na vybraná místa „dolovat“ zkameněliny.
Jeho prvním spisem byla (francouzsky) Předběžná zpráva o silurském systému a trilobitech Čech (Lipsko 1846), kde poprvé popsal všeobecné geologické poměry západní části středních Čech, jejich terén rozdělil na osm vrstevních stupňů a přiřadil je k již užívaným stupňům anglickým.
Hlavním jeho dílem je (opět francouzsky) monumentální soubor Středočeský silurský systém, který podává úplný přehled nejstarší české fauny. Už první svazek (1852 Praha a Paříž) vzbudil senzaci jak důkladností zpracování nálezů a znalostí odborné literatury, tak dosud nevídanou věrností kreseb.
Celkem těch svazků vyšlo 22, obnášely 6000 stran textu a 1160 velkých litografických vyobrazení.
Navzdory tomu, že mu prošlo rukama obrovské množství materiálu, nikdy se (na rozdíl od Darwina) neodvážil porušit dogma o neproměnlivosti druhů.
Barrande byl starý mládenec, jednu dobu u něho poklízela matka Jana Nerudy, kterého prý stárnoucí badatel napomínal: „Mladý pane, nechaj toho rýmování a věnujou se něčemu pořádnému...“
Barrande zemřel v říjnu 1883 ve Frohsdorfu u Vídně, kam odjel zařídit Jindřichův pohřeb a vykonat jeho poslední vůli.
Koncem Barrandova života panovaly v českých vědeckých kruzích určité obavy ohledně osudu sbírky; místní kolegové na jeho výzkum zprvu hleděli skrz prsty (zůstala mu uzavřena Královská česká společnost nauk, zatímco členem Vídeňské akademie věd byl). Později pak nesouhlasili s některými jeho vývody. Joachim Barrande svoji sbírku (půl milionu položek) i vědecký archiv přesto odkázal Národnímu muzeu spolu s 10 tisíci zlatých na zpracování svých posledních nálezů.
