130 let

Oblastní opery se blýskly na festivalu

Česko

V úterý v Praze skončil festival Opera 2011. Bienále, pořádané již podesáté, je unikátní příležitostí zhlédnout desítku operních inscenací, které šéfové našich stálých českých operních divadel považují ze své dvouleté produkce za nejlepší. Taková prestižní přehlídka nemá ve světě obdobu. Zájem o mimopražská divadla byl velký, reakce diváků příznivé až nadšené. Zaslouženě, protože jejich umělecká úroveň byla srovnatelná s tím, co je k vidění v produkci pražského Národního divadla, ba některá představení byla v určitých aspektech lepší. Když si uvědomíme rozdíl výše dotací nejen proti pražskému Národnímu divadlu, ale i Státní opeře, je tato úroveň zázrak.

K vrcholům festivalu patřil Edgar v libereckém nastudování nejen díky dramaturgické nápaditosti uvést u nás vůbec poprvé tuto Pucciniho ranou operu, ale i zásluhou hudebního nastudování Martina Doubravského, který dal plně vyznít hudbě plné vášní natolik, že překryla slabiny libreta. Pokus zasadit Massenetova romantického Werthera do hlubších souvislostí a oprostit ho od prvoplánové sentimentality vyšel ostravské opeře v režii Jiřího Nekvasila i díky Stevenu Harrisonovi jako Wertherovi a Zuzaně Švedě v roli Charlotty. A opavské opeře se podařilo díky hudebnímu nastudování Damiana Binettiho a výkonům Ilony Kaplové a Kusina Kima v titulních rolích dodat Saint-Sannsovu Samsonovi a Dalile jednoduchými prostředky energii, smyslnost a hloubku poselství biblického příběhu. Ze sólistů ovšem během festivalu excelovala i Anna Klamo jako Olympie v ústeckých Hoffmannových povídkách, Brabora Polášková jako olomoucká Carmen nebo Jakub Kettner v roli Escamilla i Alberta v ostravském Wertherovi.

Naopak propadem bylo vystoupení brněnského Národního divadla, jehož Lékárník by úrovní hudebního nastudování neobstál ani jako školní produkce. Pokus režiséra Tomáše Studeného oživit Haydnovu operu parodií na „stáž“ současné české studentky v italské lékárně zůstal špatně zazpívanou činohrou. Vyslat tuto inscenaci na prestižní festival byl omyl, a bude-li takto nový šéf opery ND Rocc (který je doposud šéfem v Brně) chápat kvalitu operní produkce, pak se zmatky kolem transformace pražské opery ještě prohloubí.

Většina divadel „z oblasti“ vystoupila na takové úrovni paradoxně v situaci, kdy jsou tísněna nejen nedostatkem finančních prostředků, ale i hrozbami svých městských zřizovatelů, že budou zrušena. Zřizovatelé by ale neměli na tato rčení hřešit, protože má své meze. Když inscenace, které se objevily na festivalu Opera porovnáme s přenosy „opery do kin“ z hlavních evropských divadel a MET, majících k dispozici násobky toho, co naše divadla, pak se nabízí až „neslušná“ představa, co by se stalo, kdyby naše divadla měla k dispozici jejich finance. Že Traviatě předcházelo vystoupení souboru SOP na podporu odvolaného Radima Dolanského a odmítnutí plánu ministerstva kultury na sloučení SOP s Národním divadlem, vneslo do programu i další kritéria.

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás