Padající hvězdy jsou názornou ukázkou toho, jak zkreslené bývají představy o dění ve vesmíru. I když se ztotožňují s hvězdami, září ve výšce pouze několika desítek kilometrů nad našimi hlavami. K jejich sledování přitom nepotřebujeme dalekohled. Stačí posadit se dál od pouličního osvětlení, na kopci s dobrým výhledem na nebe, a v průběhu pouhé hodiny zahlédneme alespoň několik různě jasných meteorů.
Ještě větší úrodu sklidíme mezi 6. a 19. prosincem, kdy naše planeta vletí do proudu prachových částic uvolněných z dnes již vyhaslého kometárního jádra (3200) Phaeton. Meteory budou vylétat z oblasti poblíž hvězdy Castor ze souhvězdí Blíženců, proto se označují jako Geminidy. A nejen to, pravděpodobně se jedná o nejvydatnější meteorický roj, na který se můžeme letos podívat! K jejich pozorování budeme potřebovat tmavou oblohu a dobrý výhled směrem nad východní a jižní obzor.
Nejvíce Geminid bude létat v ranních hodinách 14. prosince. V té době je sice Měsíc v první čtvrti, ale spolu s nápadným Jupiterem, jenž se bude nacházet poblíž, zapadá již krátce po půlnoci. Pokud bude přát počasí, pak můžeme zahlédnout až několik desítek meteorů. Ty poblíž Castora budou pomalé a jasné, naopak ve větších vzdálenostech se vykreslí rychlejší a slabší Geminidy.
Hindova karmínová hvězda Většina skutečných hvězd na obloze jeví pouze mdlé barevné odstíny. Jednu z mála výjimek představují uhlíkové hvězdy – oranžové a někdy i krásně červené stálice. Mají hmotnost srovnatelnou se Sluncem, na rozdíl od něj jsou však na sklonku svého vývoje: vyčerpaly zásoby vodíku a v relativně blízké době vytvoří planetární mlhovinu a pomalu chladnoucího bílého trpaslíka.
Takovou hvězdu najdeme v souhvězdí Zajíce. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je alfa Leporis. Nejzajímavější objekt ale najdeme necelých deset úhlových stupňů západním směrem. Právě zde si v říjnu roku 1845 britský astronom John R. Hind všiml hvězdy s nápadně červeným odstínem. Dodnes se jí říká Hindova karmínová hvězda. Patří mezi nejnápadnější a nejbližší uhlíkové hvězdy, přesto ale není vidět pouhýma očima. Počátkem podzimu však dosáhla své minimální jasnosti, takže se bude v následujících týdnech a měsících zjasňovat. Už v triedru ji spolehlivě prozradí nápadné zabarvení připomínající barvu čerstvé krve.
***
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem prosince ve 22 hodin, v polovině měsíce ve 21 hodin a na konci prosince ve 20 hodin středoevropského času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Názvy bez vyznačených obrazců označují souhvězdí, která jsou složena ze slabých hvězd patrných okem pouze za velmi dobrých pozorovacích podmínek. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například v polovině prosince ve 23 hodin pootočíme mapu o 30 stupňů.
MAPA: AUTOR
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu v Brně
