Když se vynořil Jiří Paroubek po grossovské mdlobě ČSSD a rychle stranu nejen vzkřísil, ale vyztužil, byl mi jako politik i sympatický. Byl cílevědomý, rázný a dodal straně to, čím byla podvyživená – autoritu. Byl jadrný, čitelný, s atributy vůdcovství. Ale jak se stalo, že postupně tak razantně chátral? Z autority narůstala autoritativnost, z rychlého ovládání strany suverenita – záhubná vábnička k zabloudění. Z jisté lidové bodrosti bývalého normalizačního bosse se stala neomalenost, útočnost a arogance.
V jeho rysech – dejme tomu od brutálního zásahu na CzechTek – zastihujeme vlastně J. P. na sestupu. Možná dno této jeho degradace je letošní jarní povalení vlády, která byla tehdy v čele EU. Jak u politika mohla zvítězit nenávist k sokovi a opoziční formaci nad politikem, který proklamuje vztah k EU a jehož strana to má v programu?! Však mu také nedávno mladí vystavili glejt, kterým jasně dali najevo, co si o něm myslí. Predikát papaláše, který by rozhodně premiérovi, pramálo slušel.
Jaká prestižnost, jaká psychologie vyhrát stůj co stůj, jaké politické instinkty vedou, či spíš zavádějí J. P. ke snaze etablovat „krásnou“ herečku Brožovou, sociálně necitlivou mondénu, jako kandidátku na volební lístek?! Ke štěstí J. P. , ale i k jeho ostudě nakonec sama vycouvala z chystané politické pohádky – hororu „Kráska a zvíře“.
Obskurní figurky Marně se vsouvám do způsobu jeho uvažování či politické strategie... Proč povolává nazpět v politice nedávno pokleslého kakaového krále Michala Krause? Je Paroubek opuštěný? Potřebuje silného, zavázaného mu knechta?
Zabloudil na jistě komplikované politické šachovnici, když prosadil na kandidátku jidášskou Zubovou, pardon Zubovovou. Až perverzní je ta veřejná odměna za její zradu při demontáži vlády.
Zato docela chápu J. P. proč dále k sobě připoutává Davida Ratha – jednu z nejobskurnějších figurek ve zdejší politice od sametového převratu. Sám řekl, že ho má jako řečníka vlčáka v parlamentě, před nímž se prý chvějí všichni opoziční, když se Rath dává na cestu k řečnickému pultu. Myslím, že ho J. P. mocně přeceňuje. Má pouze rejstřík nadávek, hryzavé útočnosti, ubožáckého výsměchu, ale nikdy jsem od toho „politika“ neviděl silný intelektuální výkon či něco, co by připomínalo program.
Může zodpovědný politik dělat takový cirkus a přemety a úhyby a konjunkturální krátkodeché manévry, jaké předvedl Paroubek v oblasti tak zásadní, jako jsou ty zahraniční – radar, vztah k Rusku, naše vojenské mise?! Domnívá se J. P., že jsme na hlavu padlí, či že ho tak obdivujeme, že vezmeme vážně jeho výkřiky o nevládnutí s komunisty?! Říká to drze a cynicky, neboť na hejtmanstvích se děje pravý opak. Blair Gottwaldovým učněm A co je podstatné: roste nedůvěryhodnost programu ČSSD vedené Paroubkem. Je to snůška sociální demagogie. Často sliby, ekonomicky nepodložené. Půjčování si od budoucnosti – s tím, že to budou platit ti po nás. Podobně jako soudružský Fico na Slovensku, jehož politickým hrdinou je Jánošík, chystá se J. P. bohatým brát, chudým rozdávat. Toto vše je léčba plešatosti parukou. A všechno to jsou důkazy, že Paroubek jen dutě vyhlašuje modernizaci ČSSD. Ano, věřil bych, ale to by Tony Blair musel být učněm Klementa Gottwalda.
Úhrnem mi vychází nevolitelnost ČSSD vedené tímto belhavým a opěšalým vůdcem, který dávno postrádá vysoký pohled z koně.
Miloš Horanský,
vysokoškolský pedagog
