náhledy
Výjezd k potvrzenému COVID-19 pacientovi. Pro osoby, které s ním přijdou do přímého kontaktu to znamená, že se musí předem navléct do neprodyšného ochranného obleku. Dvoje rukavice, návleky na nohy, respirátor, štít. Jistota, že se několik hodin budete koupat ve vlastním potu.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Nastupuji večer 20. října. „V práci jsem od 18.30 do 15.30. Takže nějakých jednadvacet hodin," vysvětluje mi můj průvodce, lékař zlínské záchranky Dorian Pfeifer, jak taková služba vypadá. Za tuto dobu stihneme následující: deset lékařský výjezdů, plus dvacet tři bez doktora.
Autor: Petr Topič, MAFRA
V podstatě se stalo to, čeho jsme se na jaře obávali. Aktuálně se blíží přehlcení zdravotnického systému. Covid-19 se dostal i do domovů pro seniory a domů s pečovatelskou službou. Není proto překvapením, že několikrát vyjíždíme do několika z místních zařízení tohoto typu. Do některých opakovaně. Vždy pro covidového pacienta či s podezřením. Otázkou je, jak to bude dál. Od 21. října totiž platí nařízení vlády, které zjednodušeně řečeno ukládá provozovatelům sociálních a podobných zařízení, aby klientům zřídili covidová lůžka a zařídili patřičný personál
Autor: Petr Topič, MAFRA
Celkem do (zlínské) nemocnice dovezli čtrnáct necovidových pacientů, sedm suspektních COVID-19 a čtyři s prokázanou nákazou. Když se druhý den ptám na příjmu, jak to tam vypadalo, dozvídám se od lékaře, který měl službu, že hrůza. Jen covidových přijal celkem dvacet. Do těch dvaceti jich přibylo od odpoledne do půlnoci, co skončila naše směna.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Dispečink. Tady se určuje a filtruje, co se k záchranářům dostane. I v tomto vypjatém čase totiž lidé volají s neuvěřitelnými hloupostmi. Jednak záchranka částečně supluje práci ambulantních lékařů, lidé si sem zavolají pro radu, jak mají postupovat, v některých případech volají "staří známí", kterým stačí se se svým problémem opětovně svěřit a po chvíli sociálního kontaktu po telefonu se rozhodnou, že jim zase tak zle není, a zůstanou raději doma (s tím, že se za čas zase ozvou).
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Záchranná služba Zlínského kraje, prosím," mluví operátorka do head-setu. Mezitím se jí na jednom z monitorů v mapě rozsvítí místo, odkud dotyčný volá, na druhém otevře kartu, do které začne vyplňovat údaje o případu. "Takže vám není dobře? A nějaký alkohol byl, drogy?," ptá se volajícího. Podle projevu je zřejmé, že za nevolností a ztrátou orientace bude něco víc. „Takže marihuana? Nesedla vám? A chcete záchranku? A neuvažoval jste o taxíku? Jo, vy nemáte peníze," je jasno. Muž to přehnal, možná s letošní sklizní, a dožaduje se ošetření. Odmítnout nelze, vzhledem ke stavu "pacienta" však bude muset počkat, než se mu bude moci věnovat nějaká z aktuálně vytížených sanitek. Dostává instrukce, ať se hlavně nikde netoulá, zůstane tam, kde je a aby volal, kdyby se jeho stav zhoršil. Druhý den se dozvím, že pacient byl převezen do Psychiatrické nemocnice v Kroměříži.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Operátorkám, které jsou na noční s různými úkoly čtyři, zvoní další telefon. Jedna se najednou vymrští ukáže na doktora. Jedeme. Nemluvně v ohrožení života. Seběhneme ze schodů, nastupujeme do připravené výjezdové škodovky s řidičem pro doktora - v kódu záchranky se jí říká Rendezvous, před námi už nocí pádí "RZta" - klasická záchranka s kompletním vybavením.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Ani ne za deset minut jsme na místě (kvůli možné identifikaci případu nejde o fotku z místa, je z jiného výjezdu, pozn. red.). Lékař si ještě stihne v autě načíst detaily případu, které si může stáhnout do tabletu. "Už jsme tam byli," vzpomíná. Záchranáři berou vše potřebné, kyslík, batoh s veškerým vybavením potřebným k případnému oživení pacienta, léky. „Bereme štíty?" ptá se někdo. „Radši ano," byť případ není hlášen jako covidový, jeden nikdy neví.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Mám z toho jizvu na myokardu," svěří se lékař po zásahu. Dobře to dopadlo, vše se podařilo jak mělo, pacient byl zajištěn a transportován do nemocnice. „Takto malí pacienti jsou velmi nevyzpytatelní,” popisuje úskalí podobných případů. „Navíc jeden člen domácnosti neustále pokašlával," dodává.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Za hodinu jsme zpět na základně. Členové týmu se rozcházejí do svých pokojů. Byť je v celém areálu nařízeno nosit respitátor, měli by se v tomto čase potkávat jen na výjezdu. Pro úplnost, na noční směně je jeden osobák s řidičem a doktorem, plus dvě záchranky bez doktora. Tj. vždy řidič a záchranář v jednom.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Snažím se spát. Ale rozhodně nemám pocit, že bych si nějak odpočinul, je to spíš takové polosnění, polobdění. „Posádka číslo…., doktor číslo…, výjezd," kouknu na hodinky. Je něco před půl čtvrtou. Víc toho dnes v posteli nepobudeme. Covidově suspektní pacient, starší, zhoršení stavu, horečka, dušnost. Klient jednoho z místních sociálních zařízení (kvůli možné identifikaci pacienta neuvádíme jméno zařízení). Před časem odváželi s COVID-19 jeho spolubydlícího.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Vlastně jsme stihli jen zaparkovat ve výjezdové garáži, řidič zrovna dopsal kilometry do knihy jízd (s patřičnou pečlivostí, záchranka je od kilometrů placena) a budovou se rozezní známé hlášení. "Posádka číslo…., doktor číslo…, výjezd." Sedáme do auta, místo zásahu - sociální zařízení, ze kterého jsme se právě vrátili… Během dne dojde ještě na další ústavy. Všichni musí projít urgentním příjmem.
Autor: Petr Topič, MAFRA
K některým případům nemusí jezdit lékař, stačí vystudovaný a proškolený záchranář. Typicky to v tomto čase je člověk, který leží doma s covid-19 sedmý desátý den. Zavolá, že už mu opravdu není dobře, léky na snižování teploty nefungují, je splavený, dehydratovaný (u části pacientů se covid-19 projevuje průjmy a nechutenstvím). Záchranář musí na místě rozhodnout, jestli je už nutná hospitalizace, nebo jestli je pacient schopen ještě setrvat doma. Pokud si není jistý, může zavolat lékaři a může s ním stav konzultovat.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Pacienti, kteří jsou doma s covid-19, se na záchranku často obracejí místo na svého praktika a dožadují se odvozu do nemocnice. Což je špatně. „Pokud je někdo z rizikové kategorie a má nebo si myslí, že má COVID-19, ať nejdřív zavolá svému lékaři. Podobně by se na něj měli obracet nerizikoví pacienti, když mají například déletrvající vysokou horečku," vysvětluje správný postup Pfeifer.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Na záchranku ať v těchto dnech volají rizikové kategorie - věk 65+, diabetik, hypertonik, kardiak, plicní onemocnění - u kterých se projeví závažná dušnost (např. nejsou schopni bez zastavení dojít ke dveřím), s bolestí na hrudi, ztrátou pohyblivosti nebo zmateností či pokud vykašlávají krev. „Případně lidé, kteří jsou dehydratovaní," dodává lékař.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Pokud se jede pro potvrzeného covid-19 pacienta, musí se následně celá sanita vyčistit a vydezinfikovat. Což zabere nějaký čas. A po tu dobu je sanitka nepoužitelná.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Už musíme vážit na lékárnických vahách, koho přijmout," říká doktor Pfeifer. Nicméně je optimistou. Věří, že krizi zvládnou. Ovšem nákaza covid-19 se nevyhýbá ani záchranářům, přibývá pozitivních. U čtyř pěti se čeká na výsledky testů. Pokud byl někdo vytrasován, nejde automaticky do karantény. Pohlíží se na něj jako na negativního, dokud by neměl pozitivní test.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Přitom, aby byl schopen zajistit fungování dvou záchranářských stanic, které jsou ve Zlíně, potřebuje Pfeifer, který je zároveň náměstkem zlínské záchranky, na režim 24/7 cirka šedesát lidí. Zatím je schopen posádky pokrýt ze zdrojů, které má. Je však jasné, že se jede na krev bez ohledu na přesčasy. To, že by do služby chodili i bezpříznakoví pozitivní si neumí představit. „Bylo by to medicínsky i eticky úplně špatně," ujišťuje.
Autor: Petr Topič, MAFRA
„Uvidíme, jak dlouho budeme ještě jezdit."
Autor: Petr Topič, MAFRA