Pondělní zasedání zastupitelstva Pardubického kraje bude projednávat sloučení Východočeské galerie a Východočeského muzea v Pardubicích.
Mohlo by se zdát, že nikde neplyne život poklidněji než v krajských galeriích výtvarného umění. Chyba lávky. Například ve Východočeské galerii v Pardubicích během několika málo dní rezignovala ředitelka a chystá se radikální změna organizační struktury. Možná se zanedlouho stane součástí místního muzea. Zastupitelstvo kraje tak chce ušetřit peníze i starosti s tím, co si s galerií počít.
Východočeskou galerii od roku 2007 vede Simona Vladíková. Při jejím nástupu se hovořilo o projektu nové budovy galerie, do které mělo být investováno 170 milionů korun ze státního rozpočtu. Od plánu se začalo postupně ustupovat. Navržena nakonec byla pouze rekonstrukce stávajících prostor galerie na Pardubickém zámku. Vzhledem k vládním škrtům se minulý rok ukázalo, že ze slibované státní dotace nebude nic. Krajská investice do zámku jako takového sice zrušena nebyla, změnil se ale její účel. Když se Vladíková v lednu 2011 dozvěděla, že do prostor galerie na zámku nepůjde ani koruna, rozhodla se na své místo ředitelky rezignovat. Zastupitelstvo kraje rezignaci Simony Vladíkové bez váhání přijalo, dokonce jí navrhlo zvláštní finanční odměnu. Na tomtéž zasedání bylo současně přijato usnesení ukládající radní pro školství, kulturu a památkovou péči Janě Pernicové vypracovat analýzu sloučení Východočeského muzea a Východočeské galerie. V pondělí 28. března má jít tento návrh do zastupitelstva. Jak to chodí v regionu Dá se podobným sloučením něco ušetřit? Galerie má včetně ředitelky osm stálých zaměstnanců. Za rok do ní přijde asi 15 tisíc návštěvníků. Jde, jako v případě dalších regionálních galerií, o instituci chronicky podfinancovanou. Výstavní program se uskutečňuje jen díky grantům. Přesto se tu povedla řada věcí celostátního významu: Retrospektivu Josefa Čapka v Jízdárně Pražského hradu, kterou Východočeská galerie organizovala, vidělo 73 tisíc návštěvníků. Stala se nejnavštěvovanější výstavou roku 2009 a jednou z divácky nejúspěšnějších výstavních projektů poslední dekády. Dobře přijaty byly i výstavy Krištofa Kintery nebo Viktora Pivovarova. Program galerie je divácky vstřícný, přitom kvalitní. Nejnověji se tu má 19. dubna otevřít výstava Václava Boštíka.
Východočeská galerie byla založena právě před padesáti lety, v roce 1961. Má kvalitní sbírku, zaměřenou především na malbu dvacátého století. Vlastní ale i například pozůstalost fotografa Jiřího Tomana.
Opakuje se tu příběh, který je v České republice známý. Kraje spravují řadu organizací a v napjaté rozpočtové situaci se snaží šetřit, přeskupují své priority. Jako jedna z cest se nabízí slučování organizací. Ústecký kraj chtěl před lety sloučit jím zřizované galerie: Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerii Benedikta Rejta v Lounech, Severočeskou galerii výtvarného umění v Litoměřicích a Galerii výtvarného umění v Mostě. Z manažerského hlediska to má logiku. Jenže nebere v potaz specializaci jednotlivých galerií a jejich osobitou tradici. V Praze chtěl bývalý radní pro kulturu Milan Richter sloučit Galerii hlavního města Prahy a Muzeum hlavního města Prahy. Odborné zaměření těchto institucí je přitom natolik rozdílné, že by jejich spojení nakonec mohlo být nejen nepraktické, ale i drahé. Jiné než ekonomické kouzlo slučování demonstruje nakonec neuskutečněný nápad spojit Západočeskou galerii v Plzni s Galerií Klatovy/Klenová. Reorganizace totiž umožňuje vyvolat personální zemětřesení a zbavit se nepohodlných zaměstnanců, třeba bývalého ředitele Klatov/Klenové Marcela Fišera.
