Co si myslet o knize, z jejíž obálky na nás hledí vyžilý muž s cigaretou a prostopášně odhaleným přirozením a jejíž název Pascin odkazuje k pseudonymu malíře z takzvané pařížské školy? A ještě ke všemu je to komiks!
Tvůrcem této pozoruhodné knihy je Joann Sfar (* 1971), eruptivní francouzský komiksový autor s úctyhodnou bibliografií. Sfar je natolik kreativní, že si sám autorsky nestačí, a proto řadu nápadů realizuje s přáteli - např. populární Donžon, bláznivou hrdinskou fantasy, kterou vytváří s Lewisem Trondheimem (česky dosud vyšly čtyři díly, rovněž v Motu). Pascin však představuje knihu zcela jiného druhu. Sfar hned na začátku upozorňuje, že události jsou smyšlené a že nejde o životopis kreslíře a malíře Julia Mordechaje Pinkase řečeného Pascin (1885-1930). Přitom svou neučesanou kresbou líčí epizody, které by z Pascinova života přinejmenším mohly být. Figurují v nich i další známá historická jména - Chagall, Soutine, Kokoschka či Hemingway.
Přesto je upozornění namístě. Sfar se nerozpakuje fabulovat, splétat skutečné epizody z malířova života s legendami a nebojí se přidávat historky smyšlené. Nepostupuje přitom přísně chronologicky, spíše klade vedle sebe jakési řezy z „Pascinova“ života, skládající obraz umělce z řad pařížské bohémy 20. let 20. století. Střídání časových i náladových rovin Sfarův příběh dynamizuje a výsledkem je živé, přesvědčivé vyprávění.
Prostředím i tématy kniha připomene tvorbu Henryho Millera. Dostáváme se mezi bohému nikoliv salonní, do zaplivaných špeluněk, mezi vyjevené (ty mladičké) i vyžilé (ty zralé) prostitutky a prapodivnou sortu umělců, především ze střední a východní Evropy, kteří se i se svými zvláštnostmi sešli v Paříži, aby hledali svobodu, štěstí a uznání. V centru všeho dění je Pascin, původem ze starobylé bulharské rodiny sefardských Židů, který dělá vše, aby život byl neustálým flámem, na němž on by si mohl sedět někde v koutku a kreslit do skicáře... Sex a alkohol, promíseny s úvahami o umělecké tvorbě, jsou základní ingredience této neuctivé Sfarovy ódy. Svérázný umělec se v ní ztotožňuje i utkává s umělcem jiným, neméně svérázným.
Divoká kresba
Skutečný Pascin neustále kreslil. A ačkoliv v malbě, která ho proslavila, sál dobové vlivy včetně kubismu, zůstával pevně zakotven v realismu. Nejspíš i proto, že přes veškeré experimenty dlouhodobě spolupracoval s německým satirickým listem Simplicissimus. Byl brilantním kreslířem s jistou linkou a ve svém stylu organicky smísil vše, s čím se vypořádával. Kresba Sfarova je v knize napohled nehezká, často jakoby odfláknutá a podobně divoká jako Pascinova: imituje jeho čmárání po putykách, na večírcích i na návštěvách u přátel, často cituje či parafrázuje tvorbu svého objektu i jeho souputníků. Na rozdíl od nich však Sfar své kresby podřizuje vyprávění, jeho tempu i náplni. Jakkoli se jeho kresba obecně stále zjednodušuje, zde si na technice dává záležet. Kreslí tuší, perem nebo štětcem, lavíruje, jednou jen hrubě načrtává, jindy prokresluje, kresbou naznačuje rozpoložení svého hrdiny. A ačkoliv často zobrazuje sex, nesklouzává k lascivnosti, spíše s humorem poukazuje na jeho „nižší“ složky.
Přidejme k tomu živé a chytré dialogy, v nichž Pascin s přáteli a múzami, především s Matissovou modelkou a tanečnicí Cécile Vidilovou, přezdívanou Lucy, i s protikladnými kolegy diskutuje ony velké věci, tj. ženy a sex, umění a náboženství (judaismus). Spíše výstřední kniha, která ale nemůže urazit, naopak navzdory „bulvární“ náplni zaujme svou poctivostí.
***
Pascin Joann Sfar Přeložila Hana Zahradníčková. Vydalo nakladatelství Mot, Praha 2007. 192 strany.
