Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Obžalovat Obamu? Ne, jenom přemýšlet

Česko

Dokumenty z Afghánistánu ukázaly ošklivou tvář všech moderních válek. Jestli něco skutečně hrozí, je to dvojí role Pákistánu.

A tenhle znáte? Přivedou Obamu před mezinárodní soudní tribunál, a tam už sedí Netanjahu. „Za co tě žalují?“ ptá se Obama izraelského premiéra. „Ale, za civilní oběti útoků na Hamás. A tebe?“ - „No, za civilní oběti útoků na Taliban,“ odpoví americký prezident.

Ten vtip je narychlo vymyšlený, ale odráží realitu, jak se jeví po publikaci důvěrných amerických dokumentů o válce v Afghánistánu. Ty dokumenty popisují kiksy na bojištích i ve velení, dokládají civilní ztráty po zásazích „chytrých bomb“ i zázemí Talibanu v orgánech místní správy. Mluví o nich celý svět, i když o všem, co obsahují, se už psalo, mluvilo či o tom debatují speciálně zaměření blogeři. Novinka nespočívá v tom, že by dokumenty přinesly nová, senzační odhalení. Spočívá v tom, že server Wikileaks to zveřejnil ve zdrcující úplnosti.

Na devadesát tisíc dokumentů pokrývá pět let války (2004-2009). To je už větší kalibr než jedna insiderská analýza, blog či leak. Je to celistvý obraz. A podle toho obrazu Obama už nereprezentuje novou, vstřícnou a lidskou politiku, jakou hlásá, respektive ji reprezentuje hlavně rétoricky.

Obamovy projevy v Praze, Káhiře i Ankaře byly strhující. Přesvědčily hodně lidí o tom, že Amerika provádí obrat. Ale teď je tu devadesát tisíc dokumentů přímo z válečné fronty a ty hovoří ráznou, vojáckou a lapidární řečí. Přesvědčí někoho, že Amerika provedla obrat? To je otázka do pranice. Boj proti Talibanu totiž podle těch dokumentů vypadá úplně stejně jako světem i Obamou kritizovaný boj proti Hamásu v Gaze.

S Talibanem jako s Hamásem Richard Goldstone, renomovaný jihoafrický soudce, byl loni pověřen Organizací spojených národů, aby vypracoval zprávu o operaci „Lité olovo“ - o krátké válce proti Hamásu a odpalištím jeho raket v Gaze na přelomu let 2008 a 2009. Z té zprávy vychází jako agresor de facto Izrael. Ne proto, že by začal nebo že byl dal k té válce podnět. Pouze proto, že ztráty na straně Hamásu a palestinských civilistů byly nepřiměřené.

Nechme teď stranou, jak vypadají a jak se vypočítávají „přiměřené ztráty“. Kdybychom na tom bazírovali a kdybychom tuhle logiku aplikovali na druhou světovou válku, vyšly by z toho v roli agresora Amerika a Británie. Vždyť jejich ztráty byly ve srovnání s ohromnými počty zabitých Němců a Japonců minimální. Ve světle informací ze současného leaku je důležitější něco jiného.

Ti, kdo s velkým morálním důrazem odsuzují Izrael za hrubost a vyzdvihují Obamu za vstřícnost, jsou teď v jaksi nepříjemné situaci. Mohou si na vlastní oči přečíst důkazy, že války proti Talibanu a Hamásu, prostě války tohoto typu - a jiné se dnes prakticky nevedou - jsou si podobné jako vejce vejci. I se svými neblahými důsledky v podobě ztrát mezi civilisty. Jak rozlišit civilisty v Gaze od neuniformovaných hamásovců? Jak rozlišit civilisty na afghánském venkově od neuniformovaných talibů? Tohle je společný a zásadní problém moderních válek. Jinak řečeno zhruba takto: Kdyby si soudce Goldstone pečlivě prostudoval dokumenty zveřejněné na serveru Wikileaks a v řadě světových novin, bez velkých problémů by podle nich sestavil zprávu, která by místo Netanjahuova Izraele obžalovala Obamovu Ameriku (plus některé její evropské spojence).

A tady jsme u toho vtipu v úvodu.

Nejde o to někoho obžalovávat, či naopak svatořečit. Stačí si uvědomit, že moderní války - takové, kdy technologicky vyspělé západní státy čelí ohrožení ze strany ke všemu odhodlaných fanatiků - přinášejí nové problémy. K tomu by mohla přispět publikace důvěrných zpráv z bojišť v Afghánistánu. Samotná fakta ze zveřejněných zpráv nejsou nečekaná. Upřímně řečeno nepřekvapí, že Američané mají v Afghánistánu speciální jednotku 373, která nepodléhá spojeneckému velení ISAF, ale přímo Pentagonu. Nepřekvapí ani fakt, že tato jednotka má k dispozici seznam prioritních cílů, jež má dostat „živé či mrtvé“. Jde o špičkové taliby, teroristy, narkobarony, výrobce bomb. To známe i odjinud a říká se tomu targeted killing (cílené zabíjení). Problém je ovšem v tom, že cílené zabíjení vypadá hezky na papíře, ale ošklivě v realitě.

V praxi to chodí například takto (hlášení ze 17. června 2007). Pozemní jednotka zjistí cíl a vyžádá si vzdušný zásah. Přiletí stíhačka či nepilotovaný stroj, vypustí raketu a ze školy Koránu, v níž se právě nachází terorista, nezůstane kámen na kameni. Když se pak ale pozemní jednotky probírají troskami, místo na mrtvolu teroristy al-Libího („Libyjec“), narazí na šest mrtvých dětí.

Jestli tu něco překvapí, tak dvojí metr. Když před osmi lety takto zabili Izraelci v Gaze šéfteroristu Šihadu, ale i devět dětí, protestovala Amerika i Evropská unie - Javier Solana to označil za „mimosoudní zabíjení“. Když se stane totéž v Afghánistánu, neděje se nic. Třeba minulý týden v provincii Hílmand, kde raketa zabila 52 civilistů.

Přitom nejde jen o pokračování Bushovy politiky. I německý magazín Der Spiegel, sympatizující s Obamou, ve svém souhrnu píše: „Za svou krátkou dobu v úřadě přikázal Obama dvojnásobný počet útoků nepilotovanými stroji než jeho předchůdce pokládaný za válkychtivého.“ Ano, ty cílené útoky - a rizika civilních obětí s nimi spojená - jsou hlavně dílem Obamovy strategie. Co na to soudce Goldstone, EU a Javier Solana?

Spojenec? Čestné talibanské Zatím jsme se věnovali realitě války a jejímu mediálnímu obrazu. Teď ale přichází něco, co se týká geopolitiky, první ligy světového dění. Je to role Pákistánu a americkopákistánského spojenectví. Na ukázku záznam z 21. srpna 2008.

Agenti pákistánské tajné služby ISI byli u porady talibů a dávali dokonce přímé rozkazy k vraždě: „Plukovník Mohammad Jusef z ISI nařídil talibovi Maulávímu Izzatulláhovi, aby se postaral o to, že Karzáí bude zavražděn.“ Bývalý šéf ISI Hamid Gul prý koordinoval únos pracovníků OSN na silnici z Kábulu do Džalálábádu.

Je Pákistán spíše spojenec Ameriky, nebo Talibanu? Tuhle otázku nastolují zveřejněné dokumenty v silně aktuálním a znepokojivém světle.

***

Ano, ty cílené útoky -a rizika civilních obětí s nimi spojená -jsou hlavně dílem Obamovy strategie. Co na to soudce Goldstone, EU a Javier Solana?

O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK komentátor LN

Autor: