Zmapování studánek přesto předčilo očekávání ekologů. Přírodních vodních zdrojů po celé republice totiž významně ubývá. „Studánky byly dříve u každé chalupy, u cest a polí. Dnes mizí po desítkách,“ řekl Jiří Jurečka z Českého svazu ochránců přírody Valašské Meziříčí. Nepříznivý vývoj již před šedesáti lety předznamenal začátek rozsáhlých meliorací, výsadba nevhodných lesů a velkoplošné zemědělství. Dnes má na odvodnění vliv zejména regulace řek po povodních či špatné lesní hospodářství. Podle ochránců se na úbytku studánek významně podílí i klimatické podmínky, kdy ubývá trvalejších dešťů a srážky jsou spíše přívalové.
Mapování studánek v okolí Valašského Meziříčí nebylo snadné. Pamětníci často již nežijí, ekologové si museli pomáhat historickými mapami se zakreslenými vodními zdroji. Objevili tak například studánku na Píškové kousek od pomníku Tomáše G. Masaryka. „Nebyla vůbec vidět. Byla zarostlá kapradím a maliním, úplně zdevastovaná,“ popsal Jurečka.
Za to, že se z většiny nalezených studánek nedá pít přímo, ale až po převaření, může podle Jurečky především lhostejnost lidí k přírodě. Ochránci přírody chtějí získat dotaci, tři desítky studánek zastřešit a pravidelně se o ně starat, aby se kvalita vody zlepšila.
„Nejlepší a nejhezčí studánky jsou ty, které se nacházejí na území Lesů ČR,“ míní Jurečka. Kde se studánky na území a v okolí města Valašské Meziříčí nacházejí, naleznou lidé v nové mapě se zakreslenými vodními zdroji.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava