Profesor MUDr. Roman Prymula se spolupracovníky učinil důležitý objev. Zjistil, že dostanou-li děti po očkování paracetamol (Paralen), sníží to riziko horečky, ale vytvoří se méně protilátek proti infekci, před kterou má očkování chránit.
Sobotní LN přinášejí informaci o úspěchu prof. MUDr Romana Prymuly z Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové, který se svými spolupracovníky učinil důležitý objev, o kterém publikovali zprávu v prestižním vědeckém časopisu Lancet. Zjistili, že 226 dětí, které dostaly po očkování paracetamol, neměly tak často horečku jako 233 dětí, které paracetamol po očkování nedostaly. Čekalo je však nepříjemné překvapení, že paracetamol sice uchránil děti před horečkou, zároveň však snížil tvorbu protilátek, které mají díky očkování zabránit vzniku infekčního onemocnění. Kromě nesporného významu pro praxi má tato studie hradeckých lékařů význam teoretický. Potvrzuje těsnou spojitost imunitní regulace s obranným systémem, kterým se proti škodlivinám brání tkáně a kterým je zánět. Paracetamol patří mezí nesteroidní antiflogistika-antipyretika, to jest protizánětlivé léky. Do stejné skupiny jako paracetamol patří acylpyrin (Aspirin), ibuprofen (Brufen, Ibalgin), diklofenak (Voltaren, Veral), moderní skupina koxibů a mnoho dalších.
Poraníme-li si kůži, rána se hojí procesem, který je vlastně zánětem. Dostane-li se do těla infekce, imunitní systém zařídí syntézu protilátek. Horečka je součástí této obranné reakce. Při aktivním očkování se podávají oslabené nebo umrtvené mikroby (bakterie, viry), které vyvolají tvorbu protilátek, event. i horečku, ale nevyvolají infekční nemoc.
Práce prof. Prymuly ukázala, že když zabráníme po očkování horečce, snížíme také tvorbu protilátek. Výsledek práce prof. Prymuly nepřekvapí především ty psychiatry a internisty, kteří vědí, že v organizmu máme jediný regulační systém, který vrací organizmus do stabilního stavu po jakémkoli větším vychýlení (homeostázy). Je to systém, k jehož součástem patří systém nervový, endokrinní (žlázy s vnitřní sekrecí) a imunitní. Modelem je depresivní porucha, při které je mobilizován endokrinní systém (nacházíme vysokou koncentraci kortizolu v krvi) i systém imunitní (v krvi jsou vysoké koncentrace prozánětlivých cytokinů). Jak nadbytek kortizolu, tak tyto cytokiny mohou poškozovat mozek.
Paralen a jiná antiflogistika pomáhají zánět léčit. Dnes se dokonce ukazuje, že přidání ibuprofenu k antidepresivům urychlí nástup terapeutického účinku při depresivní poruše. Nejednoznačná je úloha těžkého stresu nebo spíše distresu (ohrožení a zátěž, proti jejíž příčině nemůže jedinec nic dělat). Distres jednak chrání před zánětem zvýšením koncentrace kortizolu v krvi, zároveň však vede k tvorbě prozánětlivých cytokinů. Že se zánět podílí na patogenezi kloubních onemocnění, nemocí dychacích cest, žaludku, střev, jater, ledvin, atd. se ví už dlouho. Nově se ukazuje, že je významným článkem patogeneze alergií, astmatu, arteriosklerózy a Alzheimerovy nemoci – a dokonce i obezity. Zdaleka to neznamená, že všechna tato onemocnění se dají léčit paracetamolem.
Horečky po očkování se dostavují hlavně u dětí, u dospělých zřídka. Snížení množství protilátek paracetamolem může snížit obranu před infekcí zatím jen podle teoretických předpokladů. Zda skutečně děti, které dostaly po očkování paracetamol, onemocní infekcí častěji než ty, které paracetamol nedosataly, na to si musíme ještě počkat. To nesnižuje význam objevu hradeckých lékařů.
O autorovi| Oldřich Vinař, psychiatr
