Z dokumentu vydaného ministerstvem životního prostředí vyplývá, že se rozloha urbanizovaných ploch blíží k 5000 km2. Tempo jejich nárůstu se zvětšuje. Zatímco mezi roky 1990 až 1999 jich přibylo asi 50 km2, v letech 2000 až 2006 už téměř 195 km2, což odpovídá 32 tisícům fotbalových hřišť.
Polovina zmíněných urbanizovaných ploch je vyasfaltovaná, pokrytá betonem nebo jiným nepropustným povrchem. Z takových míst pak podle Zprávy o stavu české přírody odtéká 90 procent srážek. Půda zarostlá vegetací naopak většinu vody pohltí, odteče jí jen asi pět procent. „Charakter krajiny určitě ovlivňuje, zda vznikne povodeň, ovšem nejdůležitějším faktorem je množství srážek,“ upozorňuje hydrolog Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu. Významnou roli podle něj hraje také nasycenost povodí.
Nepropustnosti betonu a asfaltu se dá alespoň částečně čelit budováním retenčních a vsakovacích systémů. Za deště vodu zachytí a pak ji postupně uvolňují. „Retenční nádrže lemují německé dálnice. Podobně bychom mohli rychlý odtok vody řešit v budoucnu i u nás,“ domnívá se Jan Daňhelka.
Nová zástavba ukrajuje hlavně ze zemědělské půdy. Její úbytek v poslední době nabírá na síle.
Pokračování na straně 30
Dokončení ze strany 29
„Pokud zastavujeme pole, není rozdíl ve vsakování srážek zase tak výrazný,“ podotýká Jan Daňhelka. Obdělávaná půda podle něj v porovnání s loukou či lesem příliš vody nezadrží a navíc hrozí její eroze. Zpráva o stavu české přírody uvádí, že vodní erozí je u nás ohroženo přibližně 50 procent zemědělské půdy.
„Ideální z pohledu zachycování srážek je les, hned za ním následuje louka,“ říká Jan Daňhelka. Lesy zabírají zhruba třetinu rozlohy Česka. Rozsah lesní půdy se v poslední době příliš nezměnil. Podle Pavla Hadaše z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně je ovšem problém v tom, že mnozí majitelé vzrostlé stromy často vykáceli. Na lesní půdě tak najdeme mýtiny nebo mladé stromky, které samozřejmě nezadrží tolik vody jako dospělý les. „Než jsou stromy schopné zachycovat vodu, uplyne alespoň 25 let,“ podotýká Pavel Hadaš.
Kdyby byl sever Moravy více zalesněný, nemusely být povodně, které loni v létě postihly Novojičínsko a Jesenicko, tak ničivé, domnívá se Pavel Hadaš.
Zbytečně vyčerpaná půda I osazení pole je pro lapání vody klíčové. „Problematická jsou biopaliva. Když s nimi zemědělci začnou, zpravidla se pak drží jedné plodiny, třeba řepky, a tu pěstují i mnoho sezon na stejném místě. Půda se zbytečně vyčerpává a snadněji podléhá erozi,“ podotýká Miroslav Kutílek, profesor půdní fyziky a pedologie.
Významný vliv na vsakování má také typ půd. Nejvíce vody do sebe „natáhnou“ písčité půdy, dále úrodné půdy na spraších a na náplavách v říčních nivách. „Právě ty se ovšem nejčastěji zastavují, výkopy pro základy jsou nejlacinější. Žádný stavitel si dobrovolně nevybere skálu,“ podotýká Miroslav Kutílek. Pod novou zástavbou tak často mizí právě nejúrodnější půdy.
„Je hrozivé, v jakém rozsahu lemují sklady okolí dálnic. A navíc jde výhradně o přízemní budovy,“ poznamenává Kutílek.
