Jan Paroulek se narodil 20. července 1922 v obci Oseček na Poděbradsku. Oba jeho rodiče byli učitelé. Na jaře 1938 získal stipendium na francouzské chlapecké gymnázium v Nimes, kam odjel po mnichovských událostech na podzim 1938. V lednu 1940 byl odveden na československém konzulátu v Marseille, ale jako neplnoletý byl poslán zpět do lycea dostudovat. V červnu téhož roku byl prezentován v Agde u 1. čs. pěší divize a zúčastnil se ústupových bojů československé divizní pěchoty. Po porážce Francie byl evakuován do Velké Británie, kde sloužil v Československé smíšené brigádě. Dokončil si civilní vzdělání maturitou na francouzském lyceu v Londýně i na československé státní škole ve Whitchurch.
Absolvoval množství vojenských kurzů, včetně školy pro poddůstojníky v záloze a po reorganizaci československých pozemních jednotek ve Velké Británii na Čs. samostatnou obrněnou brigádu sloužil nakonec jako velitel protiletadlového tanku v protiletadlové četě tankového praporu 1.
Po spojenecké invazi na kontinent a vybojování vzdušné převahy byly protiletadlové tanky zrušeny a Jan Paroulek odjel na frontu u Dunkerque jako velitel tankové čety u Záložní tankové roty. Na frontě velel pěší rotě v poli a vedl též tankový kurz pro nováčky. Za válečnou službu obdržel v roce 1945 Čs. medaili za zásluhy I. stupně.
Ze zálohy do vězení Po návratu do vlasti využil možnosti odejít do zálohy, aby se mohl postarat o svou těžce nemocnou matku. Po jejím skonu se v roce 1946 stal aktivním důstojníkem tankového vojska z povolání. Po únoru 1948 byl shledán politicky nevyspělým a nespolehlivým, přestože po odborné stránce byl vždy vysoce hodnocen. Ke dni 1. 7. 1949 byl dán na dovolenou s čekaným a k 1. 1. 1950 byl přeložen do zálohy bez nároku na odpočivné platy.
V padesátých letech byl odsouzen za údajnou špionáž a velezradu ke dvanácti letům odnětí svobody. Ve skupině dalších zahraničních vojáků prošel mimo jiné i uranovými doly na Jáchymovsku. Propuštěn byl po takřka deseti letech na amnestii prezidenta Novotného.
Po propuštění pracoval jako zedník a později jako stavební technik. V roce 1968 se podílel na obnově Sdružení zahraničních vojáků a spoluorganizoval jejich vystoupení na podporu demokratizačního hnutí. Počátkem sedmdesátých let působil v Libyi, kde se podílel jako vedoucí pracovník na stavbě komunikací.
Agilní člověk, skvělý řečník Listopadové události roku 1989 prožil aktivně na Přerovsku i v Praze a přispěl k obnově Českého svazu bojovníků za svobodu i dříve zakázané Československé obce legionářské. Stál u vzniku Nadačního fondu československých legií, na který dohlížel jako člen jeho správní rady. Od roku 1989 byl též členem vojenské sekce Konfederace politických vězňů. V roce 1991 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. V roce 2002 byl vyznamenán českou medailí Za hrdinství, byl jmenován čestným občanem města Agde ve Francii a za výjimečné vojenské činy vykonané pro Francii během 2. světové války byl roku 2004 jmenován rytířem francouzské Čestné legie. Slavnostního ceremoniálu na francouzském velvyslanectví 4. 6. 2004 se však pro zhoršující se zdravotní stav nemohl osobně účastnit a vyznamenání převzal až dne 7. 10. 2004 na přerovském zámku z rukou zástupce francouzské ambasády v Praze.
V květnu 2005 jej prezident Václav Klaus povýšil do hodnosti brigádního generála ve výslužbě. Přes dlouhodobou těžkou nemoc byl Jan Paroulek velmi aktivní, působil ve vysokých celostátních i regionálních funkcích Českého svazu bojovníků za svobodu i jako funkcionář Československé obce legionářské Přerov. Jeho přátelé na něj vzpomínají jako na skvělého řečníka a agilního člověka, překypujícího nápady.
Brigádní generál Jan Paroulek své dlouhé, těžké nemoci podlehl večer v úterý 29. ledna 2008 v přerovské nemocnici. Vojenský pohřeb se uskuteční dnes ve 13.40 v obřadní síni města Přerova.
O autorovi| Tomáš Jakl, vojenský historik
