PRAHA Expozice nazvaná Václav Hollar (1607–1677) a Evropa mezi životem a zmarem bude v paláci Kinských otevřena do 13. ledna příštího roku a představuje reprezentativní průřez umělcovou tvorbou inspirovanou některými současníky, vlivnými osobnostmi, ale i politickými událostmi v Evropě.
„Výstava je koncipována jako Hollarův životní příběh,“ řekla k rozsáhlé instalaci její autorka Alena Volrábová. To je také na výstavě Václava Hollara, která se zde naposledy konala před čtyřiadvaceti lety, nejpůvabnější. Autorce expozice se podařilo výběrem děl provést návštěvníka od Hollarova mládí až k poslednímu vzepětí jeho tvůrčích sil.
Duch Rudolfa II.
Úvodní sál, Mládí v Praze 1607–1627, navozuje atmosféru, v níž mladý Hollar vyrůstal a která lidsky i umělecky ovlivnila jeho pozdější tvorbu. Byla to doba, kdy dozníval kulturní duch pěstovaný na dvoře císaře Rudolfa II. Zde jsou vystavena především díla autorů, kteří mohli na Hollara zapůsobit. Mezi nimi například Joris Hoefnagel, jehož syn Jakob žil v Praze a u něhož mohl Hollar načerpat některé zkušenosti.
Následují léta v Německu 1628–1636, kam dvacetiletý Hollar odchází a kde vznikaly jeho rané práce, kterými již jako mladík překvapil. Je zde mimo jiné vystaven lept U Norimberka nebo Pohled na Koblenz a další. Jsou zde i dvě díla od Matthäuse Meriana, v jehož dílně Hollar pracoval a který byl dlouho považovaný za jeho učitele. Ve skutečnosti u něho Hollar působil velmi krátce. „Je zde ovšem i kresba, kdysi připisována Hollarovi, ale je to pravděpodobně nějaký francouzský autor. Vystavili jsme ji pro srovnání uměleckého pohledu na městskou vedutu, jak se vyvíjela ve Francii. Domníváme se, že Hollar tato díla mohl znát a nechal se jimi ovlivnit. Pro doplnění jsme vystavili i příklady techniky mědirytu a leptu ze 17. století, aby měl návštěvník představu, jak se tehdy tvořilo,“ dodává Alena Volrábová.
Další sál je věnovaný setkání Hollara s jeho budoucím dlouholetým mecenášem hrabětem Thomasem Howardem II. z Arundelu a jeho diplomatické cestě za dědická práva dětí českého zimního krále. S ním se v roce 1636 Hollar naposledy v životě podíval do své rodné Prahy a během šestidenního pobytu vytvořil mimo jiné Velký pohled na Prahu ze svahu Petřína nebo kresbu Znojma.
Po návratu z mise se Hollar usadil v Londýně, kde si založil rodinu a kde pracoval pro Arundela jako dokumentátor jeho sbírek. Hraběte však v roce 1642 z Londýna vypudila občanská válka, jako katolík se zde již necítil bezpečně a město opustil. Hollar za dva roky učinil totéž a zakotvil v Antverpách. Z tohoto „londýnského“ období pocházejí díla, která přibližují Hollarovo soukromí. Jsou to pohledy na Arundelův dům, kde byl zřejmě i umělcův ateliér. Jednalo se nejspíše o Hollarovo lidsky nejspokojenější období, což dokumentují jeho krajinky plné klidu a pohody.
Tematicky se Hollar věnoval i kostýmním návrhům, autoportrétům, podobiznám, a dokonce je zde vystaven i akt, který je u Hollara výjimečný. „Hollar udělal opravdu jen pár aktů, většinou podle jiných autorů, Rembrandta nebo Rubense. Rozhodně se však nebude jednat o nějakou Hollarovu dívku, jak by se mohli lidé romanticky domnívat,“ dodává Alena Volrábová
Mistr v podání kožešiny
Antverpy, kde Hollar pobýval v letech 1644–1652, patří k jeho nejšťastnějšímu tvůrčímu období. Paradoxně ho dotud vyhnal zpět do Londýna vestfálský mír, který sice ukončil třicetiletou válku, ale pro Antverpy znamenal úpadek měst. Z tohoto období je mimo jiné vystaven ohromující lept Antverpská katedrála z roku 1649 nebo pro nás velmi cenný lept Velký pohled na Prahu z roku 1649. V Antverpách totiž začal mimo jiné pracovat podle svých předběžných kreseb. Prahu tvořil podle již vzpomínané předlohy z roku 1636 a podle Aleny Volrábové je zde vidět, jak si situaci města upravil a Prahu jakoby „narovnal“. Přestože se zdá, že umělec Prahu již zřejmě tolik neprožíval, nezapomínal, odkud pochází, a většinou se podepisoval Wenceslaus Hollar Bohemus. V paláci Kinských jsou dále vystavena i Hollarova slavná Čtyři roční období nebo velmi vzácné cykly Mušle nebo téměř fotograficky věrohodná série Rukávníky. „Hollar byl naprostým mistrem v podání kožešiny,“ říká Volrábová, podle které byl Hollar v kresbě kožešin nepřekonatelný a k jejich realistickému spodobnění musel vynaložit velkou píli a trpělivost.
Podklad pro rekonstrukci Londýna
Divácky zajímavý je i Hollarův skicář zapůjčený z Manchesteru, obsahující umělcovy kresby z 1. poloviny 17. století, kde jsou i jeho nejstarší známé pohledy na Prahu. Mezi skvosty patří i jeden z jeho nejslavnějších grafických listů Velký pohled na Londýn, který vznikl před požárem města a byl typograficky tak dokonalý, že se stal podkladem pro rekonstrukci Londýna.
Jeden sál je věnován neprávem opomíjené Hollarově knižní tvorbě a výstavu zakončuje jeho poslední tvůrčí období. To bylo opět ovlivněno politickou situací. Hollar se věnoval korunovaci Karla II, kterou zachytil několika pracemi, a cestě na marockou pevnost Tanger, kterou získala Anglie jako věno manželky krále Karla II. Václav Hollar byl pověřen dokumentací pevnosti.
Traduje se, že Václav Hollar ke konci života přišel o veškeré jmění a žil v bídě, ale atmosféra jeho posledních děl tomu zcela nenasvědčuje. Pro hypotézu, že mu při požáru v Londýně shořel dům, neexistují prokazatelné důkazy. Jisté je, že přišel o to nejcennější, o syna Jamese, který podlehl morové nákaze. I to je obsaženo v názvu výstavy, protože Hollar žil v Evropě, která se sice probouzela k novému myšlenkovému životu, ale zároveň jí zmítaly občanské války, požáry, epidemie a krutosti. Umělec, stejně jako tehdejší svět, se potýkal s momenty nových impulzů i s pocity zmaru. Václava Hollara mohlo povznášet vnitřní uspokojení z talentu, který mu umožnil všechno to bouřlivé dění nejen s bolestí prožít, ale i zdokumentovat pro další generace. A v tom se, podle krásy jeho tvorby, zdá být Hollarovo štěstí.
***
Výběr doprovodných programů k výstavě
Komentované prohlídky vždy v neděli v 16.00
Přednášky vždy ve čtvrtek v 16.30:
18. 10. Hollarův kult v 19. století a pražské Hollareum, Vít Vlnas
15. 11. Hollarova ilustrační tvorba, Michaela Brixová
10. 1. Hollarův anglický mikrosvět – proměny ostrovního státu ve 40.–60. letech 17. století, Martin Kovář
