130 let

Od nové vlny k thrillerům

Česko

Ve věku 80 let včera v Paříži zemřel legendární francouzský režisér Claude Chabrol, autor filmů tzv. nové vlny

NEKROLOG

PAŘÍŽ/PRAHA Student farmacie se odjakživa zajímal o film. Začínal jako kritik v časopise Cahiers du Cinéma. S Érikem Rohmerem napsal knihu o obdivovaném režisérovi Alfredu Hitchcockovi, jemuž se v některých dílech později snažil přiblížit.

Z peněz získaných dědictvím své první ženy Agnes založil v roce 1957 vlastní produkční firmu Ajym Film, kde dostala první šanci řada jeho přátel a generačních vrstevníků, jako byli Jean-Luc Godard a François Truffaut.

Debutoval snímkem Krásný Serge (1958) s Jeanem-Claudem Brialym, který hrál i v dalším filmu Bratranci (1959) z prostředí mladých Pařížanů, jenž byl oceněn Zlatým medvědem na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.

V jeho prvním barevném filmu, adaptaci thrilleru Stanleyho Ellina Na dva západy (1959), Jean-Paul Belmondo pátrá po vrahovi bohatého vinaře. V dramatu Landru (1963) s Charlesem Dennerem ztvárnil případ vraha bohatých vdov.

Režisér filmových hvězd Tuzemský divák se bohužel s jeho prvními a nejoriginálnějšími díly, jež s oblibou zkoumala téma skrytého násilí ve společnosti, setkal opožděně a většinou až na televizní obrazovce. Chabrol pak učinil zazlívaný krok ke komerčním dobrodružným filmům jako Nevěrná žena (1969) se svou tehdejší druhou manželkou Stéphane Audranovou. V kinech jsme viděli až drama muže, který mstí smrt svého syna Bestie musí zemřít (1969) s Jeanem Yannem, který si zahrál i v jeho drastickém milostném příběhu Řezník (1970). V rychlém sledu pak realizoval například Deset strašných dní (1972) podle románu Elleryho Queena o adoptivním synovi, který oklame otce, černou komedii Doktor Popaul (1972), v níž lékař Belmondo svádí výhradně ošklivé dívky, nebo film Nevinní se špinavýma rukama (1975), v němž se Romy Schneiderová chce násilím zbavit manžela. Isabelle Huppertová získala za titulní roli mladé travičky v jeho díle Violette Noziereová (1978) cenu na filmovém festivalu v Cannes.

Po několika letech práce pro televizi zfilmoval dle předlohy Simone de Beauvoirové milostný trojúhelník Krev těch druhých (1984). Nekrolog ČTK mu přisoudil i komedii Zvíře (1977), která je však plodem jiného Claudea, Zidiho.

Cena z Berlinale Druhý dech nabral v poslední dekádě minulého století, kdy vznikla např. jeho adaptace románu Henryho Millera Tiché dny v Clichy (1990), Flaubertova Paní Bovaryová (1991) a Sladká smrt (2000), opět s Huppertovou, nebo Konec sázek (1997), obdařený Zlatou mušlí v San Sebastianu. Loni byl za celoživotní přínos oceněn na festivalu Berlinale a dokončil svůj poslední titul Bellamy s Gérardem Depardieuem v roli policejního inspektora.

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás