Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Od příslibu k výhrůžce

KOMENTÁŘ

Násilí na fotbalových stadionech nevyřeší cár papíru ani drsná slova ministra vnitra

Bylo to tehdy takové krásné slunečné květnové odpoledne. Ve vršovickém Ďolíčku se hrál atraktivní zápas mezi Bohemians a Spartou. Na hlavní tribuně se zájmem sledovala utkání například skupina patnáctiletých kostarických fotbalových nadějí. (Do Prahy je tehdy vyslal Ivan Mráz, legenda československé a sparťanské fotbalové historie, aby se chlapci podívali, jak vypadá dobrý, kvalitní fotbal, a něčemu se přiučili.) Ani primátor Pavel Bém neodolal a vzal své ratolesti na fotbal. Zápas byl napínavý, vršovičtí „klokani“ hráli o záchranu v lize, Sparta o titul. Sportovní idylka však brzy skončila.

Na protější tribuně totiž v klidu nepostál ožrala, pitomec a chuligán přezdívaný Ritchie. V 74. minutě zápasu za stavu 2:1 pro Spartu přelezl plot a vyťal několik ran pomeznímu sudímu Talpovi. Zápas byl předčasně ukončen a primátor později hovořil o strachu na tribunách a potřebě „maximální možné ostrahy a tvrdých postihů jakýchkoliv excesů“. Znělo to jako nadějný příslib. Psal se rok 2003.

Někde se stala chyba Nyní se píše rok 2009 a rozdíly v přístupu k potírání fotbalových chuligánů jsou na první pohled jasně „patrné“: bitky nezmizely, zato máme před sebou úplně zbytečný cár papíru a výhrůžku ministra vnitra, že příště „nechá zavřít stadion“. Jistě, když něco neumíme spravit, raději to zakážeme. (Slavný vědec a spisovatel Isaac Asimov to považoval za jednoznačný důkaz o úpadku a neschopnosti společnosti dále se vyvíjet.)

Ivan Langer takto reagoval na nedělní nerovnou bitku ostravských fotbalových chuligánů s brněnskými pořadateli a následný (a opakovaný) zásah policie, který poměr sil nakonec zvrátil.

Má-li toto být výsledkem nedávno podepsané smlouvy mezi fotbalovým svazem a policií, někde se stala chyba.

Zjevně už na samotném počátku.

Smlouva se mnoha klubům z mnoha důvodů nelíbí. Vyžaduje totiž značné investice do úpravy stadionů a zvýšené výdaje při najímání bezpečnostních agentur.

Ministerstvo vnitra argumentuje, že profesionální fotbal je záležitost ryze soukromých subjektů a ty si musejí akci zabezpečit samy. Policie už prý nemá fungovat jako bezplatná ochranka.

Přístup k řešení problému má zjevné vady na obou stranách barikády. Je jasné, že kluby se do budoucna nevyhnou instalaci kamerových systémů, bezpečnostních rámů a dalších technických vymožeností.

Současná opatření na stadionech jsou totiž k smíchu. Co si o nich má myslet slušný fanoušek, který před zápasem na soupeřově hřišti projde poněkud ponižující „prosahávací“ procedurou se značně diskutabilním výsledkem?

Přijde při ní například o zapalovač. (Na stadionu je přece zakázáno kouřit.) Nebo o - za rohem koupený - program k zápasu. (Na tribuně by totiž mohla tato tiskovina být zapálena a vhozena na trávník. Čím asi? Zapalovač mi už sebrali!) Klid na tribuně? Jistě. Po úvodním hvizdu se najednou mezi fanoušky stejně objeví desítky zapalovačů, světlice a dýmovnice, lahve tvrdého alkoholu (to vše je rozhodně rozměrnější než největší zippo)... A opilecko-pyrotechnickovýtržnická show může začít.

Nářek majitelů by tedy opravdu neměl nikoho dojímat. Z klidu na stadionech v budoucnu mohou jen profitovat. Počet chuligánů je totiž téměř konstantní, to z nerozhodnuté většiny se dají rekrutovat noví diváci v ochozech.

Langrův nekompromisní (dosud jen) verbální přístup má však také svoje vady. Předně je nezbytné, aby vznikl nějaký právní rámec, na jehož základě by mohly být kamery účinně využívány a chuligáni účinně trestáni. Například úprava nebo alespoň změněný výklad zákona o ochraně osobních údajů.

Zjednodušená jsou ministrova slova o „soukromém fotbalovém byznysu“. Na chodu klubů se totiž nezřídka podílejí i města - penězi či (spolu)vlastnictvím stadionů. Přinejmenším sporná je také úspora peněz a policistů, kteří by se měli věnovat potírání zločinu a ne dohlížení na party opilých rváčů. Vždyť stejně musejí být kvůli fotbalu ve službě, i když se žádná nepřístojnost nakonec konat nebude.

Nedělní bitka je také jasným důkazem, že opatření mají jít v pořadí: zákon a technická příprava klubů, poté dohoda mezi fotbalem a policií. Nikoliv opačně, jako je tomu nyní.

O autorovi| Vladimír Dubský, redaktor LN e-mail: vladimir.dubsky@lidovky.cz

Autor: