Pátek 21. ledna 2022, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Od zběsilosti k úpadku a zpátky

Česko

Na snímek Bibliothéque Pascal maďarského režiséra Szabolcse Hajdua má cenu se podívat už jenom proto, že názornější příklad vyprázdněné festivalové produkce aby jeden pohledal. Maďarská kinematografie se ve světě těší velmi dobré reputaci - právem. Působí v ní tvůrci, kteří se nebojí riskovat, zkoušet, rezignovat na prvoplánovou podbízivost. Patří k nim i režisér Bibliothéque Pascal Szabolcs Hajdu, jeho snímek Bílé dlaně patří v produkci zemí střední a východní Evropy z posledních let k těm nejvíce ceněným. K odvaze zkoušet ale patří také přijetí rizika, že pokus nemusí vyjít. To se v případě Hajduova nového filmu stalo.

Ve svých nejhorších momentech působí jako skrumáž motivů a témat, jež jsou momentálně považovány za módní - síla fantazie přetvářet život, obchod se ženami, vztahy mezi západem a východem Evropy, plus mnohá provařená klišé, podaná ovšem s jistou kulturou a invencí, což ovšem snímku příliš nepomáhá (kdo za jejich užitím vidí ironii, musí být skutečně pevně odhodlán ji tam najít).

Mona (Orsolya Törö-Illyésová) potřebuje přesvědčit sociálního pracovníka o tom, že je hodna získat zpátky do péče svou čtyřletou dceru Vioricu. Vypráví mu proto svůj životní příběh - možná pravdivě, možná jsou její slova výsledek momentální improvizace, projev zoufalé snahy mocného posluchače zaujmout nebo snad úsilí dodat nevšednost a drama osudu, který byl jen všedně a fádně nešťastný.

Vystupovala s cikánskou kapelou, plnou exemplárně divokých a náležitě „autentických“ týpků, s jedním měla poměr, rozešli se, u moře potkala poetického kriminálníka Viorela (Andi Vasilianu), přesvědčeného o své nezranitelnosti. Během jedné společné noci s ním počala dceru nadanou magickými schopnostmi.

Složitým řízením osudu se octla v Bibliothéque Pascal, dekadentním nevěstinci v Liverpoolu, kde zjemnělá klientela ženami vězněnými ve fantaskně dekorovaných celách přehrává vybrané pasáže z děl západního literárního kánonu (na ty nejproblémovější vyjde Desdemona). Východ i Západ jsou - nahlíženy Hajduovou optikou - místa dost násilná. Především východní segment filmu je ovšem přehlídka zbytečné zaumnosti, která v kombinaci se značně triviální výpovědí vytváří umrtvující směs, jakkoliv je Hajduova inscenátorská schopnost nesporná. Pomalé jízdy kamery odhalují pohádkově barevný svět, plný pohádkově vitálních lidiček, jejichž divokost sice občas vede k tragédii, i ona je ale projevem jakési životní síly, schopnosti fantazie. Vychází z toho instantní magický realismus - asi jako kdyby spolu Emir Kusturica a Federico Fellini měli ne zrovna bystré dítě. Tempo Hajduova vyprávění je pak dostatečně pomalé na to, aby si jeho triviálnosti mohl každý všimnout. To západní násilí je dekadentní a neosobní, aseptické - asi i proto jsou při těch nejhrůznějších „číslech“ v Bibliothéque Pascal aktéři navlečení do gumových kombinéz. V tom makabrózním zařízení dochází vlastně ke dvojímu násilí. Zhýčkaní západní muži tam znásilňují otrokyně z východu. Možná zajímavější je ale vnímat ten přízračný nevěstinec jako metaforu vztahu dnešní Evropy k její vlastní kultuře - velká díla minulosti se stávají kulisou propracovaných, a přitom prázdných a bezohledných rituálů. I tahle - potenciálně zajímavá - rovina příběhu je ale podávána s pomalou doslovností. Navíc způsob, jímž Hajdu nechává zvítězit východní snivost a fantazii nad mechanickou dekadencí západu, snad ani nemohl být chtěnější. Na filmu Bibliothéque Pascal je při všech těch výhradách pořád vidět, že ho natočil talentovaný tvůrce - například scéna vraždy na železničním nástupišti je režírovaná velmi dobře, až skvěle.

Pokud ale Sabolcs Hajdu chtěl upozornit na to, že se z vysoké kultury stává prázdná atrakce, uspěl velmi paradoxním způsobem. Natočil film, který je přesvědčivým důkazem toho jevu.

Bibliothéque Pascal

(Maďarsko / Rumunsko / Německo / UK, 2009) Režie: Szabolcs Hajdu Hrají: Orsolya Törö-Illyésová, Shamgar Amram, Andi Vasluianu a další premiéra 30. 9.

Východ i Západ jsou místa dost násilná. Především východní segment filmu je ovšem přehlídka zbytečné zaumnosti, která v kombinaci se značně triviální výpovědí vytváří umrtvující směs.

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...