Mám dojem, že od nynějška nebude platit rozdělení lidí doktora Vlacha z Jirotkova Saturnina podle toho, jak se chovají v poloprázdné kavárně, když mají před sebou mísu koblih. Nikolivěk, veřejnost se totálně rozpoltila v reakci na filmový debut Václava Havla Odcházení.
Hned po první novinářské projekci se na internetu objevilo tolik reakcí, jako by snímek spatřila polovina národa. I „posledněslovní“ kolega Ondřej Neff, který film neviděl, měl potřebu na Neviditelném psu přežvýkat údajné ohlasy o opatrném mlčení a utrousit: „V branži se v této souvislosti užívá stručně slovo průser. Jenomže se to nikdo netroufne říct.“ A znalec dobrého umění Jandák je snad vosk? Vrcholem kojzarovské bezostyšnosti se stala Irena Hejdová z Týdne s větou, že Havel obsadil „svou nohsledku Evu Holubovou“. Inu ano, Holubová byla Havlovou nohsledkou už v předlistopadových dobách, kdy tato Hejdová salutovala v pionýru.
Pak jsem se ponořil do recenzí tištěných a internetových. Žasnu, zírám a připadám si, jako by mi bylo pět. Stranou nechávám anonymní stoku. Reakce většiny filmových kritiků je především naprostým debaklem jejich profesní způsobilosti a schopnosti vnímat. Ne proto, že se jim Odcházení nelíbilo, ale pro chatrný způsob argumentace. Čekali byste, že porovnají změny proti divadelní podobě z Radokovy inscenace v Arše? Že se zamyslí nad čechovovskými motivy a narážkami? Pozastaví se nad způsobem, jak Čechova pojal Nikita Michalkov v Nedokončené skladbě, na něhož Havel odkazuje? Nebo z jiné strany. Podíval se někdo z těchto nedovařených mudrlantů a slečen od plotny do historie českého filmu, aby našel paralelu Odcházení s geniálním podobenstvím Jana Němce O slavnosti a hostech? Vzpomněl si kdokoli z nich, jak skvěle si poradil s Havlovým Horským hotelem režisér Andrej Krob, který ho v exteriérech natočil se svým Divadlem na tahu v roce 1999 jako televizní film, a v čem na něj Odcházení navazuje? Rozebral důmyslnou obrazovou kompozici Malířovy kamery? Pokusil se poměřit, s jakou dávnou sebeironie se Havel dívá (nejen) na svou politickou minulost a na řečnické floskule?
To byste ovšem chtěli od novinářských holátek moc. Většina slohových prací se zabývá „odhalováním“, jestli je Klein Klaus a zdali Dagmar Havlová hraje sama sebe. Ani slovo o jejím vynikajícím mnohovrstevnatém hereckém výkonu, ani řádka o tom, jak bravurně politické slizouny pojal Jaroslav Dušek nebo Oldřich Kaiser, jak na malé ploše vytvořili silné groteskní postavy Jiří Lábus, Stanislav Zindulka nebo Jan Budař, ani věta o Vlastě Chramostové. A opomenutí rozboru výkonu Josefa Abrháma a jeho nadhledu nad hlavní postavou je na vrácení školného.
Račte si vyhledat nejkřiklavější případ impotence v chápání filmového díla, pokus o kritiku Kamila Fily na serveru Aktuálně.cz. Nejen že v ní prozradil autorskou pointu Odcházení. Vedle řady nejapností tvrdí, že „poetika absurdního divadla se s pádem minulého režimu vyčerpala“. Poetika nedovzdělanosti českých recenzentů je ovšem bezedná.
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
