Díky předčasným volbám, které se budou konat 28. září, mají Rakušané jako jediní v Evropě během letošního léta o politickou zábavu postaráno. Rozjetá kampaň přináší zajímavé novinky. Z rakouské politické hry totiž vypadl dosavadní kancléř a lídr socialistů (SPÖ) Alfred Gusenbauer, osobní přítel Jiřího Paroubka. A jeho nástupce v čele strany, Werner Faymann, na rozdíl od Gusenbauera naslouchá více tradičním socialistickým voličům než hlasům z Bruselu či sousedních zemí.
Neshody ohledně budoucího postoje k Evropské unii byly i poslední kapkou, která způsobila pád Gusenbauerovy vlády. Konzervativní lidovci se cítili zaskočeni, když Gusenbauer a Faymann oznámili koncem června prostřednictvím čtenářského dopisu, adresovaného vydavateli vlivného bulvárního deníku Neue Kronenzeitung, že jakákoli další změna evropského smluvního základu se bude v Rakousku schvalovat referendem, podobně jako v Irsku.
Přátelé, kam se podíváš Překvapivou změnu kurzu lze přičíst na vrub především Faymannovi. Styl nového lídra SPÖ, jenž v polovině června nahradil bezbarvého a ve vlastních řadách mimořádně neoblíbeného Gusenbauera, je zdrojem neustálých analýz. Je Werner Faymann „mužem bez vlastností“? Tak o něm v narážce na slavný román Roberta Musila mluví lidovecká ministryně zahraničí Ursula Plassniková. Anebo je tím, kdo slibuje všechno všem? To naznačuje přezdívka kolující na internetu: „Fay(nachts)mann“ je narážkou na německé označení pro Santa Clause („Weihnachtsmann“).
Nabízí se tu osobní srovnání Faymanna s Gusenbauerem. Oba se sice narodili v roce 1960 a patří do generace, jež byla politicky socializována v sedmdesátých letech, „zlatém období“ kancléře Bruna Kreiského. Jejich pozdější dráhy se ale odvíjely úplně odlišně.
Vystudovaný politolog Gusenbauer působil v mezinárodním socialistickém hnutí, později v aparátu SPÖ, ale nic nenasvědčovalo tomu, že se jednou stane jejím lídrem. Lze dokonce říci, že v roce 2000 mu předsednictví spadlo do klína, neboť poté, co těžce zadlužená strana musela po třiceti letech odejít do opozice, se na její kapitánský můstek nikomu moc nechtělo. Nějak podobně to bylo i s Gusenbauerovým vítězstvím v parlamentních volbách z října 2006, jež bylo i pro samotné socialisty natolik překvapivé, že ho pomalu zapomněli oslavit.
U Faymanna naopak převládá pocit, že se jeho kariéra odvíjí podle předem daného plánu. Studium práv sice nedokončil, ale od počátku cílevědomě vytvářel sítě přátel, což bylo mezi socialisty dlouho zapovězeno - bylo to považováno za projev „buržoazního přístupu“, charakteristického pro mladou generaci lidovců či svobodných. Díky tomu dokázal Faymann nejenom stále posilovat pozici ve straně, ale jeho kamarádi dnes sedí ve vedení nejvlivnějších novinových titulů v zemi.
Když se stal Faymann v polovině 80. let poslancem vídeňského regionálního parlamentu a pak i šéfem vídeňské sekce Svazu na ochranu nájemníků, bylo otázkou času, kdy ho tato pozice vynese do vídeňské regionální vlády. Stalo se tak v roce 1994, když se starostovi Vídně Michaelu Häuplovi jevil jako natolik nepostradatelný, že jej jmenoval do městské vlády - pověřil ho bytovou výstavbou a pak i rozvojem města.
Každý rakouský socialista, který vyrůstal v prostředí legend o „rudé Vídni“ s její štědrou sociální politikou a zejména velkorysou výstavbou komunálních bytů, by to považoval za velký závazek, ale i šanci. Faymann ji dokázal uchopit a podle rakouských médií nepromarnil ani jednu příležitost, aby se nechal na stránkách Neue Kronenzeitung oslavovat jako velký dobrodinec, jenž dává peníze na výstavbu nových bytů.
Z koordinátora „zlým mužem“ V lednu 2007, když po složitých jednáních s lidovci vznikla velká koalice a Gusenbauerův kabinet, vídeňský starosta do této vlády Faymanna vyslal - jednak s nikdy nevysloveným úkolem „hlídat“ kancléře, ale asi i proto, aby se zbavil možného konkurenta v úřadu starosty. Ve vládě se Faymann choval jako muž kompromisu a získal funkci „vládního koordinátora“. V praxi to znamenalo, že byl spolu se svým lidoveckým protějškem Josefem Pröllem první instancí pro řešení koaličních sporů.
O to větší bylo překvapení, když se měl Faymann po své nominaci do čela SPÖ náhle stát „zlým mužem“, od něhož se očekávalo, že bude provokovat lidovce prosazováním klasické socialistické agendy. Moc si ale nové role neužil, neboť velká koalice se rozpadla dříve, než stačil kohokoli pozlobit. Tím více se zřejmě bude činit v příštích týdnech až do 28. září. Ve Faymannův prospěch hraje jeho spojenectví s bulvárem i fakt, že je stále ještě relativně neokoukanou tváří, jejímž slibům voliči uvěří spíše než komukoli jinému. Po volbách ale přijde realita a budou nutné kompromisy. Už dva jeho předchůdci v čele strany, Viktor Klima a Alfred Gusenbauer, právě na tom ztroskotali.
Po volbách budou nutné kompromisy. Už dva Faymannovi předchůdci v čele strany, Klima a Gusenbauer, právě na tom ztroskotali.
Faymann se nechal na stránkách Neue Kronenzeitung oslavovat jako velký dobrodinec, jenž dává peníze na výstavbu nových bytů
O autorovi| Robert Schuster, šéfredaktor Mezinárodní politiky
