AMSTERDAM/PRAHA V pondělí ve věku sta let zemřela Miep Giesová, poslední z lidí, kteří se snažili chránit rodinu židovského továrníka Otta Franka před nacisty. Držitelka ocenění státu Izraele nebo německého kříže za zásluhy poslední dny prožila v sanatoriu, kde se zotavovala z následků pádu ve svém domě.
„Byli tak bezmocní. Nevěděli, na koho se mají obrátit... Udělali jsme jen to, co je povinností každé lidské bytosti: pomoci druhým v nouzi,“ vzpomínala v roce 1998 v jednom z rozhovorů Miep Giesová na okamžik, kdy se rozhodovalo o budoucnosti rodiny Frankových. Psal se rok 1942 a společně s dalšími zaměstnanci amsterodamské pobočky je tehdy ukrývali v zadním traktu budovy. A to více než dva roky.
Otto Frank žil s manželkou a dvěma dcerami původně ve Frankfurtu. Po prvních antisemitských demonstracích odešel i s rodinou z Německa do Amsterodamu, kde měl založit provozovnu firmy Opekta. Po okupaci Nizozemska nacisty se ale museli začít ukrývat. Pomocnou ruku jim tehdy podali Frankovi zaměstnanci, mezi kterými byla i sekretářka Miep Giesová. Rodinu malé Anny a další čtyři prchající Židy schovávali od 12. června 1942 až do 1. srpna 1944. Giesová měla na starost především obstarávání jídla, zeleniny a někdy také masa. Přinášela ale i knihy.
„Miep je jako soumar. Skoro každý den někde sežene zeleninu... Je to také ona, kdo každou sobotu přinese z knihovny pět nových knížek,“ napsala si Anna do malého zápisníku se zámečkem, který dostala k třináctým narozeninám.
Z tajného deníku se stala její nejlepší přítelkyně, které „vyprávěla“ vše, co se dělo. Tedy i život v úkrytu. Miep Giesová vzpomínala také na to, jak jednou Annu při zapisování do deníku překvapila. „Byla to velmi nepříjemná situace,“ vyprávěla v jednom interview. Nevěděla prý, co má dělat, když se na ni Anna podívala tak, „jak nikdy nezapomene“. „To nebyla ta Anna, kterou jsem znala. Podívala se na mě naštvaně, vztekle. Pak vstala, zabouchla deník a povýšeně řekla: ,Ano, píšu také o vás.‘ “
Dodnes se neví, kdo uprchlíky prozradil. Celá rodina byla tehdy deportována do koncentračních táborů a zaměstnanci byli odvezeni k výslechům. Giesová se po razii gestapa do domu vrátila a na zemi našla zápisky malé Anny. Schovala je s tím, že jí je po válce vrátí. Nikdy si je prý nepřečetla. Anna se ale už domů nedostala. Zemřela na tyfus v březnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen.
Přežil jen její otec Otto Frank, který se vrátil do Amsterodamu. Znovu se sešel s Giesovou, která mu dala poznámky jeho dcery. Frank u své bývalé zaměstnankyně a jejího manžela Jana dokonce několik let bydlel. Společně se rozhodli, že vzpomínky na pronásledování nacisty zveřejní. Pomocí zápisků malé Anny sepsali knihu, která v roce 1947 vyšla pod názvem Deník Anny Frankové. Příběh byl přeložen do několika desítek jazyků, včetně češtiny, a byl i zfilmován.
***
Miep Giesová
(15. 2. 1909 – 11. 1. 2010) původně pracovala jako sekretářka.
Se čtrnáctiletým synem Paulem a manželem Janem (vpravo) navštívila v roce 1964 svého bývalého zaměstnavatele Ottu Franka.
Několik hodin poté, co gestapo zatklo ukrývající se obyvatele „zadního traktu“, odnesla Miep Giesová z prázdného pokoje deník, který si vedla Ottova dcera Anne v letech 1942-1944.
