Ve věku 83 let zemřel slavný americký herec, aktivista a automobilový závodník Paul Newman.
Paul Newman, idol několika generací diváků, podlehl v pátek rakovině plic. Zemřel na svém statku ve státě Connecticut obklopen rodinou a přáteli.
Newman za svou více než padesátiletou kariéru u filmu, kterou oficiálně ukončil loni v květnu, vytvořil na šest desítek rolí. K těm nejslavnějším patří postavy ve filmech Frajer Luke, Butch Cassidy a Sundance Kid, Podraz či Barva peněz.
Pro českého diváka ho často daboval herec Luděk Munzar. „Byl jsem šťastný, že jsem mu mohl propůjčovat hlas, a snad jsem mu to nekazil,“ řekl. „Bylo by nespravedlivé preferovat některou z rolí. Podraz, Apači z Bronxu. Co název, to hit. Je mi to líto, jako v případě smrti každého dobrého člověka,“ dodal Munzar.
Newman byl posledním ze slavné generace amerických herců odchovaných Stanislavského metodou v newyorském Actors’ Studiu. Mezi jeho souputníky patřili například Marlon Brando, James Dean, Montgomery Clift či Steve McQueen.
Narodil se 26. 1. 1925 na předměstí Clevelandu v Ohiu. Po epizodě ve sportu (nadějnou kariéru ukončilo zranění), v armádě (bojoval během 2. světové války v Pacifiku) a podnikání (obchod se sportovním zbožím převzal po otci) Newman zvolil na začátku 50. let kariéru herce. Díky své mužné vizáži neměl už od začátku nouzi o role v televizních seriálech.
Dlouho na sebe nenechalo čekat ani pozvání do Hollywoodu. Po dvou propadácích konečně zazářil rolí boxera Rockyho Graziana ve filmu Někdo tam nahoře mě má rád (1956). Skutečnou superstar se stal už o dva roky později rolí alkoholika z bohaté jižanské rodiny v dramatu podle Tennesseeho Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše, za niž získal svou první nominaci na Oscara.
Statut jednoho z nejpopulárnějších herců Hollywoodu potvrzoval během celých 60. let. V samotném roce 1967 hrál ve dvou filmech, které mu zajistily popularitu i v socialistickém Československu: v deziluzivním westernu Hombre a ve vězeňském dramatu Frajer Luke. Nesmrtelný se definitivně stal dvojicí snímků režiséra George Roye Hilla, v nichž mu sekundoval Robert Redford. Nejvýdělečnější western všech dob Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) i „chmatácké“ retro Podraz (1973) často figurují v žebříčcích nejoblíbenějších filmů všech dob.
I přes nesmírnou popularitu a kritický úspěch svých filmů si na nejvyšší ocenění – Oscara za herecký výkon – musel Newman počkat až do roku 1987, kdy proměnil sedmou nominaci. Ve filmu Barva peněz se tehdy vrátil k postavě kulečníkového mága Eddieho Felsona, jehož si poprvé zahrál už čtvrt století předtím v Biliárovém králi. „Je to jako uhánět krásnou ženu osmdesát let,“ okomentoval svou pozdní výhru. „Když se nakonec slituje, řeknete: Je mi to moc líto, ale jsem už unavený.“ Herec získal ještě dva čestné Oscary a tři další nominace, z toho jednu za režii.
Věnoval se autům i charitě Newman se vedle hraní věnoval i mnoha dalším aktivitám. Na začátku 70. let založil s Barbrou Streisandovou, Sidneym Poitierem a Stevem McQueenem produkční společnost First Artists, která financovala režijní pokusy herců včetně jeho vlastních. V rámci přípravy na film Winning (1969) se stal vášnivým automobilovým závodníkem. Angažoval se i v politice: finančně i pomocí televizních šotů podporoval demokraty a hájil práva homosexuální menšiny.
Nejvíc energie herec věnoval charitě. V roce 1982 spoluzaložil gastronomickou firmu Newman’s Own, jejíž veškerý výdělek putuje na edukační a dobročinné projekty. Společnost, která se od produkce hořčic a salátových dresinků vyvinula v celé potravinářské impérium, k letošnímu únoru údajně věnovala 250 milionů dolarů. Fakt, že každý výrobek Newman’s Own prodává hercova tvář, ironizuje firemní motto: „Bezostyšné vykořisťování v zájmu obecného dobra.“ Po smrti svého jediného syna v roce 1978 se Newman stal jedním ze zakladatelů nadace Scott Newman Foundation na pomoc drogově závislým. Věnoval také 10 milionů dolarů Kenyon College, kde kdysi studoval.
Od začátku 90. let herec vystupoval ve filmu řidčeji a vybíral si díla kolísavé kvality. Naposledy se na plátnech kin objevil v gangsterce Road to Perdition (2002).
***
NEWMAN O SOBĚ
Neměl jsem žádný talent: na sport, hraní, psaní, režii, na natírání verand, prostě na nic. Musel jsem tvrdě pracovat, protože mi nikdy nešlo nic snadno. o tom, co ho přivedlo k filmu
Jakmile cítím, že se začínám opakovat, všechno vyhodím a začnu znovu od začátku. o herecké profesi
Proč byste se odbývali hamburgerem, když si doma můžete dát stejk? o svém šťastném manželství s Joanne Woodwardovou, které vydrželo padesát let
Jak jednou uvidíte svou tvář na láhvi se salátovým dresinkem, těžko se můžete brát vážně. o logu své gastronomické firmy Newman’s Own, kterou založil v roce 1982
To je ta největší pocta, jaké se mi kdy dostalo. o tom, že se objevil na 19. místě seznamu nepřátel amerického prezidenta Nixona
Paul Newman za kamerou
Přestože Newman za svou kariéru ztvárnil desítky postav, našel si čas i na režii. Už jeho režijní debut Rachel, Rachel (1968) byl nominován na čtyři Oscary včetně toho za nejlepší film, vysoko se hodnotí i drama Vliv gama paprsků na měsíček zahradní. Do všech šesti svých režijních počinů obsadil manželku Joanne Woodwardovou (na snímku).
Po matce kořeny na Slovensku
Modrooký blondýn Newman klamal tělem. Představitel amerických chlapáků byl druhým synem židovského obchodníka z Německa Arthura S. Newmana a Theresy Fetzerové, která se narodila do katolické rodiny ve vesnici Ptičie u Humenného na dnešním východním Slovensku. Herec se ke svému židovství hlásil, protože to prý „byla větší výzva“.
Padesátileté manželství
Paul Newman sice byl sexsymbolem divaček po celém světě, ale v soukromí vedl až nehollywoodsky spořádaný rodinný život. Svou druhou manželku, herečku Joanne Woodwardovou, potkal při natáčení filmu Dlouhé horké léto v roce 1957. Oženil se s ní 29. ledna následujícího roku. Letos oslavili zlatou svatbu, vychovali spolu tři dcery.
Závodník na plátně i v „civilu“
Kdysi se nechal slyšet, že jeho nejmilovanějším zvukem je řev motoru V8. K vůni benzinu Newman přičichl v rámci herecké přípravy na závodnický film Winning (1969) a neodtrhl se od ní ani po konci natáčení. Jako profesionál soutěžil poprvé v roce 1972, o pět let později skončil druhý ve slavném čtyřiadvacetihodinovém závodě v Le Mans.
