Dušan Třeštík zemřel v noci ze středy na čtvrtek ve věku sedmdesáti čtyř let
Včera se rozběhla po celé republice stěží uvěřitelná zpráva, že po krátké nemoci zemřel PhDr. Dušan Třeštík, CSc., muž, jenž se pro mnohé, kteří jej znali jen ze sdělovacích prostředků, stal ztělesněním historie a jehož životní elán a síly se zdály být nevyčerpatelné. Po celý svůj profesionální život se věnoval starým českým dějinám, v komplexnosti, která budí respekt. V jeho díle opět naplno ožila tradice českého badatelství, které znovu a znovu namáhavě analyzuje sporou a komplikovanou výpověď pramenů a vychází z ní při poznávání začátků českého státu, kultury a náboženství.
Adjektivum český pro něj ovšem neznamenalo žádné omezení. Český pro něj bylo vždy komplementární s pojmem evropský. Veškeré své badatelství proto důsledně propojoval s výsledky evropského výzkumu, přičemž mu nešlo o pouhou faktografii nových poznatků, ale vždy (a možná především) se zajímal o způsob myšlení, který vedl k oněm novým poznatkům.
Jeho profesionální dráhu vyznačuje a charakterizuje mimořádně bohatá řada publikací, které na první pohled informují o klíčových tématech, jež ho celý život doprovázela. Je logické, že jejich podstatnou část představují knihy a studie zaměřené na nejstarší českou historiografii. Díky němu se mimořádně zaostřilo a vyjasnilo vidění díla tzv. Kristiána, autora jedné z nejstarších václavských a ludmilských legend, díky němu disponujeme komplexní analýzou osobnosti a díla svatovítského děkana Kosmy a obecně nejstarších českých písemných pramenů. Zvláště po roce 1989, kdy se mu naplno otevřely publikační možnosti, doslova vychrlil sérii monografií, které v mimořádném detailu, a na druhé straně v imponující komplexnosti znovu sumarizují klíčové momenty vzniku a rozvoje české společnosti, politiky a vzdělanosti.
Za řadu dalších o tom vypovídají Počátky Přemyslovců z roku 1997, které nesou podtitul Vstup Čechů do dějin, tedy charakteristicky třeštíkovské upozornění na logické mezinárodní souvislosti českého tématu nebo Vznik velké Moravy z roku 2001 obdařený podobně nabádavým podtitulem Moravané, Čechové a střední Evropa. Jinou tematickou lásku Dušana Třeštíka připomínají Mýty kmene Čechů z roku 2003, v nichž velmi důvtipně a přirozeně s mnoha otazníky předkládá k diskusi své vidění společných mytologických kořenů dnešní Evropy.
Vědec na agoře
Je pochopitelné, že taková osobnost byla vždy vyhledávaným partnerem pro řadu domácích i mezinárodních projektů. Osobně jsem měl to štěstí spolupracovat s ním například na mezinárodní výstavě Střed Evropy okolo roku 1000, která v roce 2002 proběhla na Pražském hradě. Tato mimořádná příležitost k mezinárodní spolupráci, která se často stávala srovnávacím studiem, velmi vyhovovala jeho koncepci „evropského češství“. Projevilo se to v řadě jeho zásadních studií monumentálního katalogu i v koncepci výstavy samé, v níž navíc razil pro mnohé návštěvníky překvapivou, a přesto naprosto logickou informaci, že obraz Evropy 21. století je svými kořeny neoddělitelně spojen se stoletím desátým.
Je samozřejmé, že návrhy mnohdy nových úhlů pohledů na české dějiny se stávaly předmětem oborových i společenských diskusí, v nichž se vždy uplatňovaly úžasná Třeštíkova vzdělanost a detailní a spolehlivá znalost problému prohlubovaná pohledy do teritoria dalších disciplín o středověku. Každá i velmi polemická diskuse se díky tomu stávala poutavým hledáním řešení, které musí být logické a argumentačně korektní.
Osobnost historika Dušana Třeštíka by bylo možné charakterizovat a přibližovat mnoha dalšími příklady. Bylo by však chybou nezdůraznit ještě alespoň jeden mimořádný rys jeho uvažování a působení. Byl totiž historikem, který jasně chápal obousměrnou souvislost aktuálního společenského myšlení s historiografií. V praxi to znamená, že je historikovo uvažování testováno nejenom v komunitě specialistů, ale že je také konfrontováno s živým vnímáním společnosti. Proto podle svých vlastních slov potřeboval Dušan Třeštík ke svému myšlení a stabilitě „agoru“, prostě fórum občanů, jimž by sděloval své představy o skutečnosti a jimž by naslouchal v odpovědích souhlasných i nesouhlasných.
Výsledkem těchto rozhovorů jsou Třeštíkovy práce Mysliti dějiny (1999), Češi. Jejich národ, stát, dějiny a pravdy v transformaci (1999) nebo Češi a dějiny v postmoderním očistci (2005), tedy soubory esejí, které jsou v našem světě počinem opravdu mimořádným. Jsou příkladem toho, co by mělo být samozřejmou součástí rozhovorů vědy s okolním světem, které nám v Čechách i na Moravě tak citelně chybí. V těchto rozhovorech zazněla aktuální témata, jejichž formulace byla přijímána i kritizována, což obojí však bylo jen dalším důkazem živosti dialogu nastolovaného Dušanem Třeštíkem.
Pověstné kapitoly o vymýšlení národa, o češství, němectví a dalších patriotismech, o evropských tradicích a automatismech byly vlastně prostředky k diskusi o možnostech a omezeních v poznávání, o možnostech a relativitě dotyků s pravdou (ne nadarmo si jako motto pro svou internetovou stránku D. Třeštík zvolil složitý výrok Roberta Musila o pravdě jako o neustále narůstajícím jevu). Díky takto vedené rozpravě, která probíhala také na stránkách denního tisku, v televizi, rozhlasu i při mnoha veřejných vystoupeních, se z historika stal také významný spolutvůrce společenského vědomí.
I v tomto okamžiku, kdy se zaskočen zprávou o smrti snažím popadnout dech, si velice uvědomuji, jak mnoho nám bude chybět kolega a přítel Dušan Třeštík.
O autorovi| PETR SOMMER, Autor je historik, vysokoškolský profesor, ředitel Centra medievistických studií AV ČR a UK v Praze
