Prvním angažmá Rozsypalové bylo Horácké divadlo v Jihlavě. Již po dvou sezonách, v roce 1947, dostala nabídku do olomoucké činohry. Zde se profilovala jako výrazná charakterní herečka. Měla vskutku mimořádné předpoklady: jevištní zjev, přitažlivou tvář a nezapomenutelný znělý alt, dar talentu a houževnatosti. V Olomouci založila rodinu, manžel František Šec byl hercem, překladatelem a spisovatelem. (V posledních letech si ho diváci zapamatovali jako šarmantního číšníka v Šumných městech.) Jeho divadelní román Sezona líčí padesátá léta včetně živého portrétu vlastní ženy, kterou zde skryl pod jménem herečky Věry Zahradníkové. Manželé se v Olomouci pracovně setkali s režiséry Jaromírem Pleskotem, Karlem Novákem, Jiřím Svobodou a dalšími. Zora byla oporou klasického repertoáru v suchopáru her socialistického realismu. V roce 1961 Šecovi odešli do Ostravy, léta se šéfem Radimem Kovalem jim přinesla krásné role ve vynikajících inscenacích. Zora se v 60. letech stala divadelní hvězdou, o níž se psalo s uznáním. Na její Medeu se dodnes vzpomíná a díky televiznímu záznamu ji viděla celá republika. Byla i Tylovou Drahomírou, Zeyerovou Runou, Čechovovou Arkadinovou a Mary Tyronovou v Cestě dlouhého dne do noci. Dokázala bravurně vstoupit i do komedií, ale její doménou byly heroiny. To se ovšem za normalizace příliš nežádalo a společně s jejich kritickým postojem to Šecovým vyneslo omezení příležitostí v době, kdy byli umělecky na vrcholu.
V roce 1994 získala Zora Cenu Thálie za celoživotní mistrovství, 1997 Křišťálovou růži v Poděbradech, v roce 2008 převzala Cenu města Ostravy. Rozloučení se Zorou Rozsypalovou se koná v malé obřadní síni strašnického krematoria v sobotu 30. ledna v 11 hodin.
