Vminulosti ve veřejnoprávních médiích předčasně skončilo hned několik pořadů, v některých případech dokonce s podezřením na skrytý politický vliv. Vyvolalo to vždy rozruch a zájem ostatních médií, nikdy však spontánní reakci publika. Nepodepisovaly se petice, nevznikly webové stránky a už vůbec se nedemonstrovalo. Proč teď tohle všechno kvůli opicím?
Skončit má totiž multimediální projekt Odhalení, který probíhal tři roky v gorilím pavilonu pražské zoo a který produkoval veřejnoprávní Český rozhlas, konkrétně málo známá a málo poslouchaná stanice Leonardo. Projekt má však webové stránky, kde je možné záběry z gorilího pavilonu nepřetržitě sledovat. Činí tak desetitisíce lidí. Část z nich teď velmi hlasitě a srozumitelně proti zrušení projektu protestuje.
Kýč moderní doby Před třemi lety přijala veřejnost Odhalení jako částečně recesistický projekt, reagující na vlnu takzvaných reality show, která zaplavila komerční média. I název odkazoval na v té době nejpopulárnější pořad tohoto typu, který se jmenoval Vyvolení.
Z Odhalených se však časem vyvinul životaschopný a seriózní projekt. Má hned několik rozměrů: vzdělávací (lze pozorovat chování goril), charitativní (v rámci projektu proběhly finanční sbírky, například na podporu divokých goril v Africe) i kulturní (vznikla například knížka pohádek). Vesměs originální počiny získaly i různé zahraniční ceny.
Odhalení mají nesporný úspěch, který lze doložit zájmem lidí. Kamery nainstalované v pavilonu zoologické zahrady ovšem vypovídají více o obchodnickém čichu jejího ředitele než o nějakém skutečném životě goril. Na tom projektu není nic intelektuálního, byť nepochybně přitahuje spíše inteligentní diváky. Ti se vysmívají skutečným reality show, aniž si uvědomují, že úspěch Odhalených je založen vlastně na stejném mechanismu.
Příběhy ze zoo se obecně těší nesmírné popularitě. Zvířata zbavená své přirozenosti a donucená žít v klecích dojímají cynické konzumenty médií víc než opravdové lidské utrpení. Jakékoliv vybočení z otupělého přežívání zvířat v zahradách jitří naše city i pozornost. Vzpomeňme na celosvětovou vlnu emocí, kterou vyvolávalo lední medvídě Knut, nejprve odvržené v berlínské zoo matkou a posléze vychované ošetřovatelem. Nebo na jímavý příběh lachtana Gastona prchajícího ze zatopené zoo v Praze. Jsou to všechno takové mediální kýče moderní doby.
Tři roky je hodně nastavovaná kaše, Odhalení po pravdě řečeno mohli a měli skončit už mnohem dřív. Ale jestliže zájem publika ani tvůrců neustává, není vlastně důvod. Proč tedy Odhalení končí zrovna teď? Je to tak trochu záhada a trochu opičárna. Projekt nikdo nezakázal ani výslovně nezavrhl. Jeho šéf a ředitel rozhlasového webu neurčitě mluví o tom, že necítí podporu. Jakýmsi nepojmenovaným, ale jasně tušeným viníkem je Rada Českého rozhlasu.
Skřípnout a nechat vyšumět Příznivci pořadu se na důvody konce pořadu přišli minulý týden zeptat na seminář o veřejné službě v médiích. Srozumitelné odpovědi se však nedočkali. „Věci se dají uplatňovat v prostředí, které je k tomu nakloněno a nebo taky připraveno. Taky je pravdou, že některé věci, které trvají jistou dobu, je třeba inovovat. (…) Takže nechte nás tenhle proces dokončit,“ řekl mimo jiné generální ředitel ČRo Václav Kasík. No to by se snad gorilí samec v zoo vyžvejkl líp.
Ono to vypovídá o manažerském marasmu ve veřejnoprávním rozhlase. Ukázal se počátkem roku, když za bizarních okolností skončilo krátké účinkování Barbory Tachecí. Václav Kasík se nechoval jako šéf tehdy a ani později, když nedokázal funkci ředitele Radiožurnálu obsadit znovu. A nechová se jako šéf ani teď, kdy neumí říct, jestli chce, anebo nechce zrušit jeden okrajový pořad.
Diletantsky se projevuje i Rada Českého rozhlasu. Příznivci pořadu na svém webu velmi chytře shromáždili některá její usnesení a výroky. Plyne z nich nevraživost vůči takzvaně multimediálním projektům. „Laicky řečeno, rozhlas by neměl dělat televizi,“ řekla už v roce 2006 členka rady Dana Jaklová. A v jednom z posledních usnesení rady se píše o vynakládání prostředků „na takovou podobu zpravodajského webu, která by se nesnažila konkurovat komerčním internetovým zpravodajským serverům a televiznímu vysílání“.
Spadli z Měsíce? Dělat web bez „multimediálnosti“ v roce 2008 zkrátka není možné. Kdo jen trochu sleduje vývoj internetových médií, tak ví, že bez „hry na televizi“ se žádný tvůrce obsahu neobejde. Platí to pro noviny i rozhlas. Video je jedním z hlavních trendů současného webu. Radní se zaštiťují obavou o koncesionářské poplatky, jsou však jen popletenými chytrolíny. Trochu skřípnout a nechat vyšumět Aby bylo jasno, vůbec nehájím projekt Odhalených. A jestliže se nyní vzedmula sympatická silná vlna podpory, měl by toho Český rozhlas využít a předat celý ten cirkus do rukou nadšených dobrovolníků. Tam patří. A je-li zájem skutečně takový, projekt si na sebe vydělá. Může ho ostatně i dotovat zoologická zahrada, které po tři roky dělal dobrou reklamu.
Rozhlas to celé mohl udělat elegantně a chytře. Nemá však takové vedení, které by to umělo aspoň rozhodnout. Trochu skřípnout a nechat vyšumět, to je zjevně taktika zahřívače ředitelské židle. Není to žádné velké odhalení, to se ví už dávno.
***
Ředitel Kasík se nechová jako šéf. Neumí říct, jestli chce, anebo nechce zrušit jeden okrajový pořad.
O autorovi| Miloš Čermák, novinář
