Středa 8. prosince 2021, svátek má Květoslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Odívání mladých: vekslák, somrák a mánička

Česko

móda let

Vzpomínáte, co se nosilo v osmdesátých letech?

Otiskujeme závěrečný díl seriálu LN, který připomíná módu a styl posledního desetiletí totality.

Přes všechny nedostatky na trhu socialistické módy nelze styl odívání mladých Čechoslováků jednoduše shrnout do jedné škatulky. Jejich oblečení před rokem 1989 celkem jasně vyjadřovalo, jaký kdo zastává názor a životní postoj. Už nikdy poté móda neměla tak reprezentativní úlohu.

Pro svůj různorodý vzhled mohli mladí lidé sloužit jako malá sociologická laboratoř a rysy, kterými se vyznačoval oděv jednotlivých skupin, byly poměrně silně vyhraněné.

Zlatá mládež, ať už se rekrutovala z prominentských rodin či kšeftařského prostředí šedé ekonomiky, inklinovala spíše ke stylu typu „vekslák“ nebo „disco“. V dnešní době bychom řekli main stream, který, díky ekonomickým možnostem svých příslušníků, měl nejblíže k západním trendům. Ve výsledku byl však spíše jeho karikaturou. „Nesmíme zapomenout na oblečení, které si v současné době žádá mládí navštěvující diskotéky. Sem se okázalé večerní šaty moc nehodí, ale určitě sem nepatří ani džínsy,“ píše popleteně časopis Vlasta v roce ’82 a pokračuje: „Přesto jsou však kalhoty pro tento typ společenského vyžití daleko vhodnější než sukně -pro ztřeštěný rytmus doprovodné hudby jsou dokonce daleko pohodlnější. Dvoudílný komplet z lesklého úpletu lemovaný zlatou koženkou je zajímavým příspěvkem prodejny pražského Klubu odívání mladých k současnému stylu disco.“

A mladý muž okouzlený leskem diskoték si například v roce ’83 mohl pořídit i „pilotku“ tuzemské výroby - pánskou zimní silonovou bundu sportovního střihu za 495 Kčs a límec z umělé kožešiny zvlášť za 91 Kčs z Magnetu Pardubice. Pravý disco mladík však pochopitelně daleko raději nakupoval v Tuzexu. Disko styl s jistým zpožděním také do našich luhů a hájů přinesl gejzíry neonových barev, lesklé látky, široké pásky, barevné plastové doplňky, džíny mrkváče a plísňáče a také vše, co přinesl v roce 1983 film Flashdance: maxitrička odhalující jedno rameno, minisukně a pletené návleky na lýtka či jednodílné overaly. Vzhled veksláka se vyznačoval bundou do pasu, bílými ponožkami, mokasínami či teniskami na suché zipy, odpudivými zlatými řetězy kolem krku, brýlemi pilotkami, pánskou kabelkou s uchem přes zápěstí zvanou „buzertaška“ a tvrdými spartami. A obě pohlaví měla ráda trvalou.

K opačnému extrému se utekl mladý člověk typu „somrák“, rekrutující se převážně z řad učňovské mládeže, jehož název je odvozený ze způsobu drobného přivýdělku v podchodech metra. „Nemáš ňáký drobný, aspoň padika, korunu,“ somroval ve svých záplatovaných a špendlíky prošpikovaných džínách, kostkované košili a zubožené „džísce“. Z finančních důvodů jeho móda nebyla nijak důsledně propracovaná, ale občas ji napodobovali i dívky a chlapci z lepších rodin, kterým se z disco stylu dělalo špatně. K jejich oblíbeným doplňkům patřily „důchodky“, černé filcové zimní boty pro důchodce, které však byly spíš fenoménem v odívání mladých konce 70. let, a tzv. „číny“, hadrové kotníkové tenisky, které byly celkem identické s dnešními „converskami“, až na to, že stály jenom stovku. Somráci kouřili startky, marsky nebo vajgly z popelníků a občas si rádi čichli toluenu. Vzhledem k tomu, že tahle specifická socialistická enkláva bez prostředků svým vzhledem snad protestovala i proti mainstreamovému kýči, později přirozeně přešla pod křídla ve světě již legitimního punkového stylu.

Ale byla tu i stylová elita - pomalu mizející „máničky“, které svým vzhledem zakotvily v hippie éře šedesátých let a nic na tom nehodlaly měnit. Nosily dlouhé rovné nebo přirozeně vlnité vlasy (žádná trvalá), omšelé džíny (žádné mrkve), triko nebo košile po dědečkovi, brýle lennonky, umaštěnou koženou kabelu formátu A4 a semišové kotníkové boty na tkaničku nebo kristusky v létě. Mladé ženy vlály v převážně ručně vytvořené módě typu etno. Čistě - jednoduše. Cigarety si stylově balili, měli alternativní přístup k životu a vlastně, alespoň podle občanky, někteří už ani nepatřili mezi mládež.

Mezi styly probíhala pochopitelně jakási „kulturní výpůjčka“ a nevyhranění mladíci a dívky balancovali mezi kousky ze „solidního“ šatníků od rodičů a tím, co bylo zajímavé a trendy. Dívčí idoly nosily „párkra“, zelenou bundu vojenského stylu se zkomoleným názvem bundy v oděvním žargonu zvané parka. A všichni dohromady cokoliv, co se dalo sehnat ze Západu, Tuzexu, Maďarska či NDR: džíny a džínové lacláče, džínové bundy, digitálky, walkmany, salamandry... Kreativnější mládež zabavila nějaké to staré sako z rodičovské skříně a s pomocí dalších doplňků vytvořila jakési retro. Načančané slečny nosily podle Burdy spíchnutou romantickou módu - kanýrkové halenky a nabrané sukně s kostkovanými či květovanými vzory v sladké barevnosti. Romantickou vlnu v polovině osmdesátých let převálcovala čistější „geometrická móda“, která pracovala s velkými barevnými plochami, asymetrií, netopýřími rukávy a velmi jednoduchými střihy. Takové „basic“ šití zvládly už i dvanáctileté dívky. Stačilo sešít dva obdélníky látky s vynecháním otvoru na ruce a hlavu, přepásat páskem a módní šaty se spadlými kimonovými rukávky byly na světě.

Autor:

TEST: Hodinky místo mobilu děti pohlídají i zabaví

Premium Co umějí chytré hodinky se SIM kartou pro děti? Nahradí mobil. Dá se na ně dovolat a většinou i sledovat jejich polohu...

Opatření bojkotuje stále více lidí, cítí se podvedeni, říká psycholog

Premium Doba covidová je už dlouhá. Zatímco při první vlně epidemie byli lidé v Česku většinou ukázkově disciplinovaní, nyní je...

Velké dilema třetí dávky: míchat, či nemíchat vakcíny?

Premium Posilující dávka očkování naráží na možnost volby. Řada Čechů řeší, kterou vakcínou si nechat svoji imunitu proti...