Byly doby, kdy do první třídy běžně nastupovaly i děti, které dosáhly daného věku až v podzimních a zimních měsících. Pamětníci tvrdí, že za první republiky nastupovaly do školy i děti, kterým bylo šest až začátkem roku následujícího, třeba i v únoru.
Situace se zásadně změnila v 70. letech minulého století. Tehdy proběhla vzdělávací reforma, která učinila výuku náročnější (dnes ji zjednodušeně spojujeme jen se zavedením tzv. množinové matematiky). Děti začaly mít potíže a rodiče hledali cesty, jak oddálit stresy s tím spojené. Pedagogickopsychologické poradny jim obvykle vycházely vstříc.
Dnes má přibližně pětina nově přijímaných do prvních tříd takzvaný odklad, to znamená, že dítě jde do školy o rok později, než by podle zákona mělo. V roce 2000 to bylo 22,4 % nově přijatých, v roce 2006 23,1 procenta.
Naopak dětí, které jdou do školy dřív než v šesti letech, je jen kolem jednoho procenta. Lze však říci, že s liberalizací školní výuky toto číslo mírně stoupá. Ve školním roce 2000/2001 to bylo 0,7 %, v loňském už 1,4 procenta. Kdo má „nárok“ na odklad Povinná školní docházka začíná podle zákona počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šesti let věku, pokud mu není povolen odklad.
Dítě, které dosáhne šestého roku v době od počátku školního roku do konce kalendářního roku, může být přijato ještě v tomto školním roce, je-li tělesně a duševně přiměřeně vyspělé a požádáli o to jeho zákonný zástupce. Ten je povinen přihlásit dítě k zápisu v době od 15. ledna do 15. února toho roku, v němž má dítě zahájit školní docházku.
Eventuální odklad poskytne ředitel školy na doporučení dětského lékaře nebo pedagogicko-psychologické poradny.
