Pohled na St. Andrews je pro golfisty nezapomenutelný.
Vždyť právě zde leží Mekka této hry. Přejít po kamenném oblouku mostu Swilcan, kdysi tvořícího přístupovou cestu do starověkého města, se poštěstí jen pár vyvoleným. Těm opravdovým legendám.
Před klubovnou hřiště Old Course si tu dali dostaveníčko třeba Lee Trevino, Tom Watson, John Daly, Padraig Harrington nebo Tiger Woods. Spojuje je něco, co je učinilo nesmrtelné: vyhráli British Open. Tedy turnaj, kde na vás skutečně dýchne historie s řadou mýtů, nástrah i zachovalých památek – ano, dá se to tak nazvat. Fairwaye jsou staré 600 let. A greeny nezaměnitelné jako v době, kdy tu hráli důstojní páni z edinburských společností. Jamka č. 17: zastřelili by vás Tohle hřiště je veřejné, ale obyčejný smrtelník si na něm stejně nezahraje. Peníze jsou vám tu k ničemu.
Na Old Course totiž smějí jen ti, kteří jsou pozváni. Tomu odpovídá obtížnost hřiště, kde už v minulých The Open někteří prohráli zdánlivě vyhraný turnaj. „Musíte tu hrát daleko přesněji, než si umíte představit,“ řekl golfista Lee Westwood. Old Course má jen 11 greenů, až sedm z nich je dvojitých. Vyznačují se pomalejšími vlastnostmi, jenže do toho na hřiště fičí silný oceánský vítr. Ráj a peklo zároveň...
A pak legendární jamka číslo 17, již letos pořadatelé vylepšili ještě jejím prodloužením o téměř 40 metrů: říká se jí Road Hole a úvodní drive vede přes budovu hotelu.
„Kdybyste podobnou jamku navrhli nyní, asi by vás zastřelili. Odpaliště za železniční kolejí, na kusu tréninkových ploch, drive přes hotel a naslepo?“ pousmál se jiný hráč Colin Montgomerie.
Old Course v St. Andrews zkrátka nosí jedinečné kouzlo. A jen ti, co ho hráli, pochopí proč.
