Výstava podle autorů koncepce představuje dvouletý výzkum, který se soustředil nejen na region střední Evropa, ale i na umělecký projev vycházející z transformačních procesů v dalších zemích, jako jsou Řecko, Španělsko, Chile, Mexiko, Argentina. Jde o zajímavý pokus, ale především ze sociologického hlediska. Už méně se zdařil ve smyslu udržení co nejvyšší kvality uměleckého projevu, který zřejmě nestál v centru pozornosti kurátorů. Umění se však nemůže stát náhražkou sociologického průzkumu, jde v něm o něco jiného, o vyšší patro. A to na výstavě při veškerém obdivu k vynaloženému úsilí přece jen z velké části chybí. Aprávě i z těchto důvodů je poněkud nudná, chybí v ní napětí, které přináší umělecká tvorba, jíž nechybí její prvotní smysl. Zdá se, že zvolený přístup může vést, stejně jako jednostranně estetické zaujetí, na scestí. Mon
Monument transformace je tedy především instalací dokumentující prostředí, v němž se změny odehrávají, rozmanitými artefakty (videonahrávky, instalace, plakáty, kresebná schémata). Autoři si pak tento celek sami pojmenovali jako konfliktní krajinu. Samozřejmě, že se zde nabízí řada otázek, na které jen těžko hledáme odpovědi. V souvislosti s politickým a společenským vývojem se mimo jiné zabývá významem umělecké tvorby v současném světě. Nabízí doklady zásadních změn a situace, které po nich následovaly. Najdeme tu příklady výtvarných děl, která se stala určitými symboly doby a výrazem angažovanosti.
Myšlení zůstává stejné Expozice naznačuje, že součástí uměleckého talentu je i schopnost přesně reagovat na dnešní vývoj, najít správný okamžik pro určitý umělecký čin. Jistě si většina pamětníků vzpomene na růžový tank Davida Černého, který dovedl riskovat, a přitom uplatnil svůj ostrý a někdy až zdravě agresivní vtip.
V jeho případě jde o jasný koncept a také přesné sochařské vyjádření. Výstava se také snaží zmapovat, jak jde vývoj souběžně v nejrůznějších zemích v závislosti na místních tradicích a kulturním dědictví, jak se proměňuje způsob myšlení, jehož základní principy však zůstávají do značné míry stejné. Sleduje nejen objektivní, ale hlavně subjektivní pohledy na naše prostředí. Jak znovu hledáme řešení opakujících se situací, jaká je naše historická paměť, jak se z minulosti dokážeme (nebo spíš nedokážeme) poučit.
Monument transformace má schopnost přimět nás, abychom se zamysleli nad svou budoucností, nad způsobem, jak ji můžeme ovlivnit. Není však jen politicky, společenskokriticky nebo sociologicky laděný. Spíš má naznačit přesahy mezi různými oblastmi. Dokládá, jak se vyvíjejí prostředky vyjadřující postoje a názory současných umělců. Předvádí, že do umění stále víc proniká filozofie, že jsme pořád v období zlomu, kdy takřka odumírají klasická „řemesla“, aby se rodily nové postupy.
Zřejmě se stále nacházíme na rozcestí, kdy není vůbec jasné, jakým směrem se umění vydá a jestli to vlastně vůbec bude ještě umění. Výrazně mezinárodní výstavní koncept zachycuje složitý a nejednoznačný způsob současného myšlení a zároveň z toho vyplývající nejistotu. Ukazuje, jak je současná doba inspirativní, protože se všechno zdá být v zárodku. Na její velká díla nejspíš teprve čekáme. Projekt rovněž připomíná, že žijeme ve velmi svobodném světě, ve kterém (zdánlivě) záleží jen na nás, jak se rozhodneme.
Zhodnotit dnešní uměleckou scénu není vůbec snadné. Krátký časový odstup nedovoluje objektivitu kritických přístupů. V případě Havránkova a Baladránova konceptu jde vlastně jen o určitý výsek ze spektra dnešní tvorby, ale až přeintelektualizovaná koncepce může vzbudit rozpaky návštěvníka nad tím, jestli přišel vůbec na výstavu umění. Jedním ze záměrů určitě bylo vyjádřit současnou atmosféru, ale možná je kurátorský přístup už přece jen trochu přežitý. Vždyť sociologických sond, které se snaží nahradit umění, jsme zažili víc než dost.
***
Co zbylo z revoluce? Monument transformace 28. května - 30. srpna 2009 Galerie hl. m. Prahy -Městská knihovna, Mariánské náměstí 1, Praha 1 Tranzitdisplay, Dittrichova 9/337, Praha 2 www.monumenttotransformation. org
HODNOCENÍ LN ***** Monument transformace Zbyněk Baladrán a Vít Havránek Galerie hl. m. Prahy, do 30. 8.
