Romské organizace žádaly úpravu procesu. Opakovaně o tom jednala vládní rada pro záležitosti romské menšiny. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková před nedávnem řekla, že se zvažuje rozšíření důkazních prostředků. Fuková se chce kvůli případnému odškodnění za zákroky, které se v době společného státu provedly na Slovensku, obrátit na svůj slovenský protějšek.
S podezřením na nucené sterilizace, a to především romských žen, přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC). Desítky žen se pak přihlásily ombudsmanovi, některé se obrátily i na soudy. Vládní výbor proti mučení navrhl zavést odškodné už v roce 2006. V roce 2009 se za protiprávní zákroky tehdejší kabinet omluvil.
O odškodnění podle zákona mohou oběti žádat od loňska. Osoby, které zákrok podstoupily mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012 bez svobodného rozhodnutí a informací o dopadech, mohou od státu získat 300 tisíc korun. Ministerstvo zdravotnictví má na vyřízení žádosti 60 dnů, po přiznání nároku pošle pak do 30 dnů peníze.
„K 20. březnu bylo evidováno 630 žádostí. Od začátku roku 2023 bylo podáno 110 žádostí. Už je vyřízeno 480 žádostí. Z toho v 275 případech bylo přiznáno odškodnění,“ uvedla Fuková. Dodala, že resort zdravotnictví zastavil vyřizování 42 žádostí kvůli procesním vadám či nedodání podkladů.
Dalších 163 žádostí úředníci zamítli. O odvoláních rozhoduje rozkladová komise. Některé případy skončily u soudu. „Víme teď o jednom případu, který je právě u Nejvyššího správního soudu. Čeká se na rozhodnutí,“ řekla Fuková.
Romské organizace a organizace na ochranu lidských práv vyzvaly loni v létě k úpravě přiznávání odškodného. Stěžovaly si na nedodržování zákonné lhůty pro vyřízení a na neuznávání jiných důkazů než zdravotnické dokumentace. Poukazovaly na to, že po desetiletích je skartovaná, ztracená či poničená a že zákon připouští i jiné doklady.
O procesu přiznávání jednala opakovaně rada vlády pro záležitosti romské menšiny. Problémem se zabývala loni v prosinci i na posledním zasedání.
„Je velmi důležité rozšířit důkazní prostředky, které ministerstvo zdravotnictví uznává pro přiznání odškodnění, jinak by nebylo možné původní účel zákona a spravedlnost naplnit,“ řekla ČTK před nedávnem Šimáčková Laurenčíková. Podle ní se zvažuje čestné prohlášení či osobní svědectví.
Fuková chce kvůli odškodnění kontaktovat také slovenského vládního zmocněnce pro romské komunity Jána Hera. „Obrátím se na slovenský protějšek a budu se ptát, zda nezvažují finanční odškodnění žen, které žily na Slovensku. Teď žijí v ČR a jsou české občanky, ale o odškodnění žádat nemohou, protože se zákrok provedl na Slovensku,“ objasnila Fuková.
