Úterý 23. července 2024, svátek má Libor
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Odsouzeni k nevěře?

Česko

Monogamie je výjimka, celoživotní partner rarita. DNA nás žene do cizích postelí

Když jsem poprvé slyšel, že do manželství člověk vstupuje přes svou mrtvolu, neseděl jsem v hospodě ani v klubu odložených milenců, který si – pod podstatně vulgárnějším názvem – založili mí známí. Bylo to v kostelíku v Březové u Karlových Varů, kde třiaosmdesátiletý farář Mixa oddával mou kamarádku. „Bůh stvořil člověka k obrazu svému – jako muže a ženu,“ pokračoval, „a jako muž a žena, ne každý sám za sebe, před něj také musíte předstoupit.“ Se slibem manželské věrnosti, potažmo slibu, že se oba vzdávají svého ega ve prospěch manželského svazku, si pak ženich a nevěsta vyměnili polibky – a když se od sebe nemohli odtrhnout, pan farář se pousmál: „Mějte ohled k celibátníkům.“

Každému v tom kostele bylo jasné, že ti dva si budou věrní až do smrti. Slíbili to přece, a nikdo o tom nehodlá pochybovat. A přesto podle březnového výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění je většinou Čechů manželská nevěra tolerována. Na otázku, co je pro ně morálně nepřijatelné, odpovědělo například 64 % lidí, že je to uvádění nepravdivých údajů při žádosti o sociální podporu, tedy klamání státního úředníka, zatímco jen 43 % odsoudilo manželskou nevěru. Je tohle důkaz chvályhodné tolerance Čechů, kteří mají pochopení pro lidskou slabost, nebo je to rezignace na dodržování základních pravidel důvěry a ohleduplnosti vůči těm, které jsme si vybrali za životní partnery?

Média se nad nevěrou na jednu stranu pohoršují (když píší o přítelkyních premiéra Topolánka či prezidenta Klause), ale na druhou stranu je nepokrytě rajcuje. Bulvár Aha! hlásí: „Kdo už byl nevěrný? Každý druhý muž! Každá třetí žena!“ V Elle si dámy čtou šikovné návody na kamuflování nevěry. A samozřejmě že celebrity téma též vydatně komentují – Veronika Žilková: „Stejně důležité jako nepřijít na nevěru je nebýt sám nachytán“, Sára Saudková: „Nevěra je pouhou výměnou dotyků a vůní“. V knihkupectvích se dobře prodává seriózní kniha Mýtus o monogamii a zahraniční časopisy informují o nových výzkumech, jež nejen muže, ale i ženy usvědčují z polygamie zakódované v DNA.

Podle posledního reprezentativního výzkumu sexuálního chování obyvatelstva ČR pražského Sexuologického ústavu uvedlo 46 % vdaných žen a 66 % ženatých mužů, že byli nebo jsou svým partnerům nevěrní. Přímo v institutu jsem se sešel s odborníkem nejpovolanějším, sexuologem Petrem Weissem, který o nevěře vyprávěl už i ve filmu Bestiář, natočeném podle románu o krátkodobých vztazích od Barbary Nesvadbové.

Se sexuologem si povídám v jeho ordinaci na pražském Albertově, kde jednu stěnu zdobí nástěnka s registračními kartami navštívených konferencí a na protilehlé stěně visí malá reprodukce slavného obrazu Nighthawks. „Zda je člověk od přírody, tedy evolučně designován jako člověk monogamní, promiskuitní nebo polygamní, je jednou ze základních otázek sexuologie,“ říká docent v rozhalené košili, jehož každá odpověď je malou přednáškou. Vysvětluje, že podle výzkumů je čistou monogamii schopna dodržovat pouze část obyvatelstva. A že muži mají „větší touhu po variabilitě partnerek“. Jde o velký nepoměr mezi počtem vajíček a počtem spermií v přírodě. „Samičí vajíčka jsou v přírodě vzácným zbožím a žena si je musí šetřit pro nejvhodnějšího uchazeče, je tedy vybíravá,“ říká doktor Weiss, „zatímco muži mají v jedné ejakulaci desítky milionů spermií, a tudíž jimi mohou plýtvat. Takže nemusejí být tak vybíraví.“ Z toho plyne, že je-li žena nevěrná, pak obvykle s geneticky kvalitnějším mužem, než je její stálý partner. Zatímco muži jsou nevěrní i s děvčaty, která jsou méně krásná, méně inteligentní a třeba i méně výřečná než jejich stálé partnerky. „Podle srovnání dostupných výzkumů,“ dodává Weiss, „Češi přiznávají nevěru nejvíce na světě.“ Což prý souvisí i s jejich ateismem.

Veden tím, že se nacházím v zemi bohem zapomenuté, jsem si o věrnosti promluvil také s františkánským mnichem Antonínem Klaretem Dabrowským, který slouží v pražském kostele Panny Marie Sněžné u pražské Františkánské zahrady a pro předmanželskou poradu za ním jezdí věřící až ze Slovenska. Farář Dabrowski si nemyslí, že by popularitu nevěry v Česku zapřičinila pouze ateistická výchova – koneckonců nevěrní jsou si lidé i v USA, kde polovina populace chodí každou neděli do kostela. „Když připravujeme lidi na manželství, tak jim o této věrnosti říkáme,“ vysvětluje mi klidným hlasem na faře svého kostela. „Všichni slibují, že si zachovají lásku, úctu a věrnost. Na celý život. Ale pořád je to jen slovo lidské, a to je hodně zdevalvované.“

Markéta přemítá

Kde se zdevalvovalo? Čím to, že návody na to, „jak zůstat věrný“, jsou výspou věřících konzervativců, zatímco novinové stánky přetékají tiskovinami s návody na to, jak být nevěrný? „Možná je to důsledkem konzumní společnosti, kde chci všechno pro sebe a na druhé neberu ohled,“ říká farář Dabrowski. „Ta chyba je ale stále stejná – člověk není schopen dodržet, co slíbil.“ Pokud člověk slíbí před oltářem, „odevzdávám se tobě a beru si tě“, říká, je to závazné. Věřící tady přísahá na Písmo svaté, které je jeho vzor. Otázka je, zda v historii bylo nevěry – v Česku i jinde – méně. Mohla bible zastavit lidskou vášeň?

„Jedné paní, která se chtěla stát kmotrou, jsem se snažil vysvětlit, že nejdřív by si měla dát do pořádku manželství. A ona řekla: Ale já nevěřím v trvalou lásku,“ vzpomíná farář Dabrowski. „To mi přeběhl mráz po zádech. Jak je to možné, že člověk nevěří v něco takového? A napadlo mě, že lidé mají prostě nedostatek vzorů.“

S tím, jakou roli v tom všem hrají vzory kolem nás, jsem se ten samý den setkal ještě jednou, na podstatně méně svaté půdě. Pár hodin poté, co jsem opustil faru kostela u Františkánské zahrady, jsem zazvonil na zvonek domu v jiné části Prahy, kde pracuje dívka jménem Markéta – v privátu nabízí mužům placené sexuální služby.

„Ta doba tomu dneska přece nahrává,“ říká sedmadvacetiletá dívka se zelenýma očima a oslnivě rusými vlasy. „Vždyť všude, kam se podíváte, tam je sex. V každém časopise, v každé reklamě máte ženskou s výstřihem a krátkou sukýnkou, ať ta reklama prodává auta nebo Jar. Sex je všude a všichni jsou z toho jak vyhecovaný.“ A protože se z té vyhecovanosti nemůžou probrat tradičním lovem a velmi často, z rozličných důvodů, ani manželským sexem, navštíví Markétu.

Nejúspornější nevěra

„Řekněme, že ženatých nebo jinak zadaných mužů je z mých zákazníků pětadevadesát procent,“ prozrazuje Markéta. Sedíme v útulném pokojíku, provoněném aromatickými svíčkami, všechno kolem nás je laděné do oranžové barvy. Markéta se takhle živí šest let, až poslední rok a půl ale její živnost „společnice“ funguje tak, jak jí vyhovuje: „Většinou přijdou pánové za sexem, ale ten z té hodiny nezabere většinu. Rádi si povídají, a nakonec zjišťuju, že chlapi jsou hlavně na to mazlení. To jim často chybí nejvíc.“

Zažitá představa nadržených mizerů v tomhle privátě neplatí. „Někteří z nich mají s nevěrou vyloženě problém, sedí tu, vystresovaný s pocitem viny, ale občas také s tím, že se snaží to manželství zachránit,“ říká Markéta. „No občas bych je zabila. Na druhou stranu, ono je asi opravdu lepší, když půjde za slečnou na privát a bude mít všechno s ochranou, než kdyby si našel milenku.“ Markéta má na mysli, že do milenky by musel muž investovat energii, a co hůř, možná by vzniklo i silné citové pouto, kdežto tady se setká jen s institucionalizovaným řešením potřeby. Je to vlastně úspornější řešení nevěry, neohrožující nevěrníkovu rodinu tím, že by mu milenka psala večer SMS nebo že by k ní nakonec snad i utekl.

Když se na služby profesionálky zeptám doktora Weisse, nabídne alternativu. „Já nabízím třetí možnost. Je všestranně nejvýhodnější, zdravotně nezávadná, podstatně levnější a vztah neohrožující. Masturbaci.“ To zní geniálně jednoduše. Ale je tu háček. Při souloži si muž nejen „uleví“, ale nová partnerka v posteli mu dodává ono prachsprosté animální sebevědomí. Ačkoliv se třeba děsí toho, že by mohl svou milenku oplodnit, ve skutečnosti ho k nevěře táhne právě pudová potřeba tryskající už z dávnověku: oplodňovat čili rozsévat svou genetickou informaci.

Problém muže je nasnadě. Ale co ženy? Ty přirozeně inklinují ke geneticky ideálnímu partnerovi, alfa samci. To je ale současně také ten, který jí bude s největší pravděpodobností zahýbat. Bude to dělat právě proto, že je to ideální samec, kterého, byť má prstýnek na ruce, nenechají jiné ženy na pokoji. Doktor Weiss to svou vědeckou hantýrkou popisuje: „Ženy si vybírají muže, kteří mají nejlepší přístup ke zdrojům, jsou sociálně vizibilní, tělesně symetričtí, vyšší, než je průměrná postava, mají dobré ukazatele testosteronu, tedy jsou maskulinní, mají znaky dobré imunity i znaky nepřítomnosti genetických anomálií. Jenže právě tihle samci jsou nevěrní a více se rozvádějí.“

Díváme-li se na manželství nebo obecně dlouhotrvající partnerství jako na způsob, jak předat dál své genetické informace, jako na místo, kde vychováme děti, které budou pokračovat v životě i po naší smrti, tedy díváme-li se na manželství jako na ten biologicky nejzákladnější lidský čin, pak nevěra muže je méně problémová. „Ohrožuje manželství až ve chvíli, kdy se muž zamiluje do jiné ženy. Až tehdy hrozí, že bude investovat své zdroje, čas a city do té druhé ženy a jejích potomků,“ říká Weiss. Když je nevěrná žena, pak se snadno může stát, že muž nevědomky celoživotně investuje do cizích genů. Výzkumy založené na porovnávání DNA dětí a jejich otců ostatně ukazují, že až 10 % (!) populace má jiného biologického otce, než je manžel jejich matky.

Ženě, respektive jejím dětem se taková nevěra ovšem nevyplatí. „U dítěte, které je vychováváno vlastní matkou, ale nevlastním otcem, je stokrát vyšší pravděpodobnost, že bude sexuálně zneužito do patnácti let věku, zemře při úrazech do patnácti let věku, zemře vlastní rukou do patnácti let věku a podobně,“ vypočítává Weiss. Ještě horší jsou pak statistiky pro ty děti, které vyrůstají jen s matkou.

Jistě, to, že žena partnerovi občas zahne, ještě nemusí znamenat, že se – vědomě či nevědomě – nechá od svého milence oplodnit. „Nevěra s mírou“ nemusí partnerství nějak fatálně ohrozit. Příznivci bokovek navíc mohou poukázat na prostý fakt, že z 1154 popsaných lidských společenství jich bylo nebo je celých 87 % polygamních – jeden muž v nich má tedy více partnerek, ale i naopak. Ostatně i v naší společnosti je monogamie menšinová volba. Vedle nevěry je tu i tzv. sukcesivní monogamie, kdy lidé během života vystřídají několik vztahů, byť dlouhodobých a monogamních. V Česku se dnes rozvádí víc než polovina manželství a stále víc lidí má v životě dvě svatby i více. Lidé s jedním celoživotním partnerem tvoří statistickou výjimku.

Dvě strategie

Jak to s námi tedy je? Jsme polygamní, nebo monogamní? Existují živočišné druhy, které jen minimálně investují do svých mláďat, ale mají jich velké množství. Třeba takové ryby, jež nakladou miliony jiker, ale pak už na ně víceméně kašlou. Homo sapiens sapiens je na druhé straně spektra mezi zvířaty, která mají mláďat málo, ale investují do nich hodně.

Tyto dvě strategie můžeme vypozorovat nejen v živočišné říši, ale i v rámci lidského druhu. Existují rozsévači, kteří oplodní ženu, opustí ji i s jejími potomky a jdou oplodňovat o dům dál. Z mnoha jejich dětí budou chudáci či sígři, ale jedno dvě nakonec budou přece jen prospívat. A jsou tady také taťuldové, kteří mají pouhé dvě děti, jimž ale zajistí dobrou výchovu a vzdělání. Podle Weisse je většina mužů někde mezi. Pečují o své děti, ale současně jsou náchylní si odskočit. Americký evoluční psycholog David Buss tvrdí, že každý člověk má v repertoáru různé sexuální strategie a vybírá si z nich podle aktuálních podmínek, aby byl v životě reprodukčně co nejúspěšnější. Tak nám velí příroda. Ale morálka, svědomí, filozofický postoj, zkrátka ten tichý hlásek v naší hlavě nám dává na výběr: následovat instinkt jako zvíře, nebo držet slovo jako chlap.

O autorovi| DAREK ŠMÍD redaktor Pátku darek.smid@lidovky.cz

Single máme s miminkem ze spermabanky: Jak to funguje?
Single máme s miminkem ze spermabanky: Jak to funguje?

Zuzana Bergrová, bývalá vrcholová sportovkyně, si pro svého syna doběhla do spermobanky. O životě single mámy píše úspěšný blog „Plody dna: Příběhy...