Odvolali ji z funkce, vzali příplatky a nakonec ji hasiči vyhodili, ženy se ale zastal Ústavní soud

Případ se dostal uplynulý týden až k Ústavnímu soudu, jenž se za ní postavil. V rozhovoru pro Lidovky.cz přibližuje okolnosti svého zápasu o spravedlnost.

Zprvu to na úspěch pro bývalou příslušnici Hasičského záchranného sboru ČR na úspěch nevypadalo. Pražský městský soud její žalobu nejprve shodil ze stolu, Outlou to však neodradilo a k Nejvyššímu správnímu soudu poslala kasační stížnost. Klíčovou správní autoritu v zemi její příběh zaujal. 

Outlá se starala o účetnictví své a svých sousedů celou dobu, co byla ve službě. Do sboru nastoupila v roce 2001. Vedlejší příjem mají policisté či hasiči dovolený pouze v případě, že se na něj vztahuje výjimka ze zákazu od nadřízeného.

Hasičku kvůli přivýdělku 14 tisíc ročně vyhodili z práce. Protiústavní, míní soudce

Šéf Outlé, tehdejší ředitel pražských hasičů Jaromír Pešek, jí vstříc v tomto ohledu nevyšel. Propustil ji. „Akceptovat propuštění příslušnice hasičského sboru za daných okolností jen na základě zákazu obsaženého v instrukci ředitele hasičského sboru se nám nejevilo jako lehce stravitelné,“ vysvětlil serveru Lidovky.cz soudce Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek, k němuž se případ dostal.

Ve vyhazovu Outlé spatřil dokonce ústavoprávní rozměr, obrátil se tak na Ústavní soud se stížností. Strážci ústavy uplynulý týden příslušnou část zákona zrušili. „Není dobré věci vzdávat, pak je z toho společnost otrávená. Přitom pojistky v podobě Ústavního sodu a Nejvyššího správního soudu fungují,“ říká Outlá v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Lidovky.cz: V přímém důsledku vašeho případu Ústavní soud zrušil část zákona, na jehož základě vás nadřízení propustili z hasičského sboru. Co pro vás rozhodnutí Ústavního soudu znamená?
Věděla jsem, že se dovolám spravedlnosti. Příjemně mě zaskočilo, že Nejvyšší správní soud se obrátil na Ústavní soud, protože v tom viděl neústavnost. Ještě že máme nejvyšší úroveň soudů. Pokud někdo mluví o tom, že tu není právní stát, tak moje zkušenost je opačná. Pojistky tu jsou.

Lidovky.cz: Nicméně úplné to vítězství to pro vás ještě není. Teprve teď bude rozhodovat Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti, kterou jste podala proti zamítnutí žaloby na propuštění ze služebního poměru. Očekáváte příznivý verdikt?
Očekávám, že rozhodne v můj prospěch. Jsme malé společenství vlastníků, kde je šestnáct bytů. Musíte vést účetnictví, můžete si ho zajistit dodavatelsky nebo vlastními silami. Vždy to ale musíte kontrolovat, jsou to naše peníze. Kontrola zabere pochopitelně dost času, je tedy jednoduší dělat si to sám. Nebyl to přivýdělek, ale správa vlastního majetku. Odměna pokryla pouze provozní náklady jako počítač nebo elektřinu. Musíte mít také přehled o legislativě, to vše něco stojí. Bylo to čtrnáct tisíc korun za rok. I uklízečka nám uklízí za víc peněz, než kolik stálo účetnictví.

Eva Outlá se ze střekovské radnice k hasičům vracet nehodlá.

Lidovky.cz: Pokud se vám podaří zrušit propuštění ze služby, v takovém případě by vám měl sbor automaticky doplatit ušlou mzdu, chtěla byste k hasičům vrátit?
Nebudu se chtít vrátit, uplynula velice dlouhá doba. Můj život už je někde jinde. Očekávala jsem, že se to vyřeší do roka a že se do služebního poměru vrátím. Ale trvalo to pět let. Já už jsem se pak jen potřebovala vyrovnat s tím, že takhle to prostě fungovat nemůže.

Lidovky.cz: Nicméně byste mohla podat žalobu na nemajetkovou újmu, uděláte to?
Určitě to podám. Musí někdo osobně pocítit to, že udělal chybu. Budu se domáhat toho, aby to někdo zaplatil osobně jako škodu. Nevím, jestli se mi to podaří, protože zákon neříká, že to musí zaplatit, ale že se to po něm pouze může vymáhat. Ale určitě se o to budu pokoušet. Částka v tomto případě není rozhodující. Rozhodující je, že z takových selhání musí být vyvozována osobní odpovědnost.

Lidovky.cz: Ze služby vás propustili před pět lety, tento týden se vás Ústavní soud zastal. Kde jste vzala motivaci pro tak dlouhou právní bitvu?
To má člověk v povaze. Já jsem věděla, že nedělám nic špatného. Je zakotveno v Ústavě, že člověk může vlastnit majetek. A já si ho jen spravovala, za to přece nemůžu být trestána.

‚Takového člověka se chtějí zbavit‘

Lidovky.cz: Kvůli vám se navíc bude měnit zákon poté, co jeho část Ústavní soud zrušil. Jste ráda za bývalé kolegy, že se jim díky tomu s největší pravděpodobností nestane, že by je nadřízený propustil kvůli vedlejšímu příjmu jako vás?
Nevím, jak bude nový zákon formulován. Každopádně v květnu 2013 jsem nepředpokládala, že to bude mít takový efekt. Nejspíš můžu poděkovat soudci Langáškovi, že zrovna on řešil mou kauzu. Kdyby to řešil někdo jiný, třeba by to Nejvyšší správní soud zamítl. Ale intuitivně jsem byla přesvědčená o tom, že tohle prostě musí dopadnout dobře. Jen jsem neodhadla dobu, že to bude trvat takto dlouho.

Lidovky.cz: Jak začal váš příběh, který vyústil v podanou žalobu z vaší strany a zatím vyvrcholil verdiktem Ústavního soudu?
Jsem ekonom. Mám v sobě, že musím práci odvést na sto procent. Jsem náročná hlavně na sebe, ale také na ostatní. Ne každý to přijme, ne každý šéf to ocení. V roce 2001 jsem začala slibnou kariéru v pozici ekonomické náměstkyně, pak končily okresní úřady a ředitel byl z minula pravděpodobně někomu zavázán. Z ničeho nic jsem byla vystřídána. Nejdříve jsem to nechala být, když se ale připojil bossing, začala jsem se bránit, ale máte pochopitelně nevýhodnou pozici. O šikaně bych mohla dlouze vyprávět.

Lidovky.cz: Předpokládám, že jste si to nenechala líbit.
Mám rozsudek, že odvolání z funkce bylo nezákonné. Pak mi sebrali osobní příplatek. Argumentovali, že když mi ho můžou dát, tak mi ho stejně tak mohou i sebrat. I kvůli tomu jsem se úspěšně soudila. Z tohoto sporu dokonce vzešel judikát, že pokud má někdo osobní příplatek a zaměstnavatel mu ho chce sebrat, musí pro to mít pádné důvody. Že třeba člověk neplní práci kvalitně.

Lidovky.cz: Co bylo dál? 
Přeložili mě do zálohy pro přechodně nezařazené. Takového člověka se prostě zaměstnavatel potřebuje zbavit, přestože má pravdu. V záloze jsem byla víc jak 14 měsíců. Pak přišla další msta. Měla jsem jako místo pracovního zařazení Ústí nad Labem, ale oni mě přeložili do Prahy. Ale protože to udělali až po 14 měsících, nemuseli mi zachovat mou tarifní třídu. Takto je to ve služebním zákonu nastavené. Spadla jsem tedy z deváté třídy do osmé. Ale celé to od nich bylo špatně, protože správně mě zkrátka měli umístit na odpovídající pozici, což v důsledku neudělali. Museli mi pak platit škodu. Čili to byly další peníze, které musel veřejný sektor z důvodu špatných rozhodnutí vydávat. A po tomto rozhodnutí Ústavního soudu a očekávaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu to bude to samé.

Lidovky.cz: Co pro vás obnášelo být v záloze?
Služební zákon říká, že když vás dají do databáze volných míst, bezpečnostní sbory mají povinnost ji každý den monitorovat. Když tam uvidí volného příslušníka s odpovídajícím vzděláním a zkušenostmi, musí ho z ní vytáhnout a umístit. Ale v mém případě to bezpečnostní sbory neudělaly, všechny to hrozně dlouho ignorovaly. V Praze například bylo volné místo ředitele odboru správy majetku, což byla přesně pozice, na kterou jsem odpovídala. Byli povinní mě na to místo ustanovit, ale to neudělali. Místo toho vyhlásili výběrové řízení, do kterého jsem se přihlásila, ale místo obsadili svým člověkem.

V záloze byla 14 měsíců

Lidovky.cz: Jestli to chápu správně, v záloze jste neměla žádné pracovní povinnosti. Co jste tedy dělala?
Záloha spočívá v tom, že berete 80 procent příjmu a neděláte prakticky nic. Je to strašně špatně. Já jsem během toho studovala služební poměr a neustále jsem upozorňovala na to, že jsem v záloze a že mě musí umístit. Obrátila jsem se i na policejní ombudsmanku. Jejich taktika byla počkat, jestli to nevzdám, protože většina lidi se s nimi nechce dohadovat. V záloze jsem zůstala do doby, než to začal řešit ministr vnitra. Ten pak nařídil řediteli Hasičského záchranného sboru ČR, že to na základě podnětu od policejní ombudsmanky musí vyřídit.

Lidovky.cz: To už vás přeložili do Prahy?
Speciálně pro mě vymysleli v Praze místo na stanici v Holešovicích, kde je nejotřesnější služebna. Jde o provizorní objekt, který se stavěl za okupace. Nejsou tam dobré podmínky, ale byli tam báječní lidé. Nadřízení si slibovali, že tam nevydržím a vzdám to. Když viděli, že necouvnu, snažili se mě ze služebního poměru dostat úplně.

Lidovky.cz: Takže vás propustili kvůli tomu, že jste dělala pro sebe a sousedy z domu účetnictví?
Začalo to tím, když jsem požádala ve finanční účtárně Hasičského záchranného sboru Hlavního města Prahy o potvrzení příjmu. Byla jsem tázána, proč to potřebuju. Říkala jsem, že si zpracovávám daňové přiznání kvůli tomu, že mám příjem ze správy vlastního majetku. Řekla bych, že paní účetní byla bdělá a zřejmě informovala nadřízené. Oni se toho chytli. Nevzali argumentaci, že to mám povolené svým služebním funkcionářem v Ústí. To je absolutně nezajímalo. Opírali se o to, že nový služební zákon od roku 2007 tohle neumožňoval.

Lidovky.cz: Když se nadřízení opřeli o výklad zákona, jaké argumenty jste vznesla?
Postavili to na tom, že kdybych to dělala na dohodu, tak jim to nevadí. Vadil jim ten aktivní živnostenský list. Přitom měli potvrzení, že jiný příjem než těch čtrnáct tisíc korun nemám. Vyzvali mě, abych jim vysvětlila svůj živnostenský list. Na právním oddělení jsem potvrdila, že dělám účetnictví pro své společenství vlastníků jednotek. Na to mi začali vykládat, že to nemůžu dělat. Oponovala jsem, že jen spravuji vlastní majetek a že i pro lidi v domě je to výhodné. Domnívala jsem se, že když jim přinesu všechny podklady, mé vysvětlení přijmou. Ale to se nestalo, už za dva dny, 17. května 2013, mi předali rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Mé podklady je nezajímaly, byli rozhodnutí mě propustit.

Lidovky.cz: V tuto chvíli se jednoznačně zdá, že právo je na vaší straně. Co jste si z tohoto dlouholetého právního souboje odnesla především?
V České republice situace nahrává tomu, že to lidé vzdávají. Odrazuje je délka řešení případů před soudy, je to neúměrně dlouhé. Pokud se do takového sporu pustíte, musíte vědět, proč to děláte, že to je správná věc a musíte znát svá práva. Tohle spousta lidí neřeší, nestojí jim to za to. A to je špatně, není dobré věci vzdávat, pak je z toho společnost otrávená. Přitom pojistky v podobě Ústavního sodu a Nejvyššího správního soudu fungují. Řeknu to ještě jinak. Pokud dělám nějaké věci, jsem přesvědčená o tom, že jsou správně. Potvrdilo se mi to v minulosti s odvoláním z pozice náměstkyně nebo s odebráním příplatku.