Podle ředitele STEMu a sociologa Jana Hartla však Okamurova protiislamistická rétorika Úsvitu nové podporovatele nepřinese. „Veřejnost se drží při zemi. Čeká spíše racionální argumentaci než emotivní apely,“ říká Hartl v rozhovoru pro Lidovky.cz
Sociolog Jan Hartl.
Lidovky.cz: Může se Okamurova protimuslimská „výzva“ veřejnosti odrazit na volebních preferencích Úsvitu přímé demokracie?
Byl bych velmi překvapen, kdyby se odrazila. Apely tohoto typu neměly nikdy v minulosti příliš velkou váhu, obracejí se totiž především na zhruba patnáctiprocentní segment obyvatelstva, který je politicky velmi neaktivní. Jsou to lidé, kteří po různých místech nadávají, ale většinou jsou otrávení a k volbám nechodí.
Lidovky.cz: Běžné voliče podle vás tedy ovlivnit nemůže?
Takováto gesta apelují na nižší racionalitu a emotivnost. Okamura zopakoval chybu mnohých našich politiků napříč politickým spektrem, kteří si myslí, že veřejné mínění je víc pokleslé, než je ve skutečnosti. Naše výzkumy dlouhodobě ukazují, že veřejnost sice neoplývá vznešenými ideály, ale drží se při zemi, je realistická a čeká spíše racionální argumentaci než emotivní apely.
Lidovky.cz: Jak se na samotný text, který Tomio Okamura publikoval na Facebooku (více ZDE), díváte?
Je to zjevná snaha podbízet se dost populistickým způsobem lidem, kteří se příliš neorientují v současné situaci a apelovat na stereotypy, které se brání jakýmkoli cizím vlivům. Nejde o to, že bych zastával představu o multikulturalismu, ale zde je reálný problém, který by měl být nějakým způsobem rozumně argumentován a řešen. Měla by fungovat celonárodní strategie a ne takovéto výkřiky typu guerillových opatření, které ani nemohou být příliš efektivní.
ČTĚTE TAKÉ: |
Lidovky.cz: Dá se tato forma přirovnat k nějakému podobnému populistickému způsobu agitace veřejnosti z minulosti?
Paralely by se našly u Okamury a jeho kampaní nebo někdejších výroků Věcí veřejných či DSSS. Koneckonců, když si vezmu činnost velkých politických stran, mezi události stejného rodu patří i snaha oživit sudetoněmecké nebezpečí či fobie z Evropské unie, ve které se budeme rozpouštet jako kostka v šálku kávy.
Lidovky.cz: Projevily se někdy na výsledcích průzkumů veřejného mínění?
Jenom ve výjimečných okolnostech byli všeobecní nespokojenci motivováni v koncovce volební kampaně, aby se voleb zúčastnili. Vždycky to bylo překvapení a myslím, že v tuto chvíli na to situace není. Lidé jsou sice rozčarováni, ale nejsou rezignovaní. Současné období vidí spíše jako příležitost k nějaké smysluplné změně než k halasným gestům. Šanci zapůsobit mají velká populistická gesta jedině tehdy, když je společnost frustrovaná a vidí situaci jako bezvýchodnou. A mnohdy mají také úplně opačný efekt - neboli když se dva perou, třetí se směje.
Lidovky.cz: Může nakonec z Okamurova apelu těžit jiná politická strana?
V minulosti například na takovém rozdmýchávání emocí mnohdy získávali komunisté. Na naší scéně figurují dvě politické formace, které jsou magnetem na protestní hlasy nespokojenců - vedle komunistů právě také Úsvit. Svým způsobem bylo protestní formací i ANO, profil jeho příznivců se ale proměňuje tím, že mají konstruktivní vládní roli.
Lidovky.cz: Vidíte určitou paralelu v antiislamistické rétorice prezidenta Miloše Zemana?
Přirovnávat bych to nechtěl, protože jde o zcela odlišné váhové kategorie. Všimněme si také, že Miloši Zemanovi v poslední době po všech těchto výrocích preference nestoupají...
