Nápad postavit posvátné město Machu Picchu na planince mezi horami neměl chybu. Místo obklopené skalnatými štíty oplývalo mystickou atmosféru, leželo dostatečně daleko od civilizace, aby kněží našli klid k rozjímání, a hlavně – na stavitele tady čekala hromada balvanů.
Připomínala kamenolom opuštěný po odstřelu skalní stěny. Stačilo přitesat kameny pro stavbu několika chrámů, paláce, mnoha domků, a dokonce zbylo dost materiálu i na terasy pro políčka na strmých svazích okolo města. Jednu okolnost ale inčtí stavitelé nemohli vědět. Tím pradávným „střelmistrem“ v přírodním kamenolomu bylo možná zemětřesení.
V každém případě se vrcholek hory rozpadl. Část balvanů spadla do údolí řeky Urubamby, zbytek se dochoval na plochém hřbetu. Katastrofa proběhla miliony let před příchodem prvních stavebních dělníků, ale důsledky jsou patrné dodnes.
Navíc se zjistilo, že kultovní sídlo inků stojí na křižovatce tří zlomů. Horniny se podél nich pohybují a vyhlazené plochy tvoří tzv. tektonická zrcadla. Ta je možno spatřit i na skalách pod základy inckých staveb. Od prosince 1995 do ledna 1996 se v oblasti Machu Picchu čtyřikrát zřítilo několik tisíc kubických metrů horniny. Dvakrát závaly poškodily přístupovou silnici a horniny se odtrhly jen nedaleko od okraje inckých ruin.
Podrobné výzkumy lokality začaly poté, co dva švýcarští profesoři z Polytechniky v Lausanne prohlásili, že z horského hřbetu pod Machu Picchu by se mohlo zřítit až šest milionů kubických metrů.
Spadne, nespadne...
Měřit pohyby hory přijeli jako první japonští geologové z Kjóta v roce 1999. Z jejich průzkumu vyplývalo, že středem centrálního náměstí, oddělujícího chrámový a palácový okrsek od obytného, zřejmě prochází zóna, kde se horský hřbet rozestupuje a sesouvá. Odhad rizika ohrožujícího památky ovlivňovaly mimo jiné nepřesné hypotézy. Výsledky vytržené z kontextu pak publikovala média a v roce 2000 zaplavily svět poplašné zprávy: Machu Picchu se každou chvíli zřítí do kaňonu nebo se propadne do hlubin, protože puklina pod plošinou se stále více rozevírá. Na místo odjely další výzkumné týmy – nejprve z Česka, poté z Itálie, Slovenska a Kanady.
„V roce 2001 jsme napříč trhlinám ve skalách a přes hlavní náměstí instalovali monitorovací systém,“ říká docent Vít Vilímek z Přírodovědecké fakulty UK, který společně s Jiřím Zvelebilem z České geologické služby a Janem Klimešem z Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR tvoří jádro českého týmu.
Mezi odborníky ve světě zdaleka nepanovala shoda o rozsahu nebezpečí. Jedni tvrdili, že se hora rozestupuje, a navrhovali drastická řešení (například 200 metrů hluboký ověřovací vrt přímo na území archeologického naleziště). Odlišný názor zaujal tým českých odborníků. Zcela nepopírají, že by památkám mohlo hrozit nebezpečí, ale podle nich je toto riziko výrazně nižší, než tvrdí japonský tým. A čím Češi tento názor odůvodňují? Hřbet se rozpadl pravděpodobně po silném zemětřesení, ke kterému došlo dávno před stavbou města. Pokud by hluboká rozsedlina pod náměstím skutečně existovala a dodnes pracovala, jak je možné, že ani po několika stoletích jejího pohybu nezbyly z inckých staveb jen rozpadlé ruiny?
Japonští experti na základě svých měření přišli s katastrofickou vizí, neboť naměřili pohyby řádově v centimetrech za měsíc. Kdybychom to převedli na desetiletí, jednalo by se skutečně o bezprostřední ohrožení. Jejich měření ovšem zpočátku pocházela z extrémně strmých svahů nad řekou Urubambou; měřili v období intenzivních dešťů a přístroje byly zapuštěny pouze do povrchové vrstvy půdy. Toto není reprezentativní výběr lokalit pro měření, vysvětluje český odborník. „Naše měření jsou založena ve skalách, napříč rozevřeným trhlinám. Vybírali jsme taková místa, která by při řícení mohla ohrozit turisty či památky a výsledné roční pohyby jen skutečně výjimečně dosahují 1 mm za rok.“
Poněkud jiná situace je při měření napříč hlavním náměstím, kde jsou pohyby o málo větší, nicméně ani zde není potřeba zatím vydávat poplašné zprávy.
Plošina se propadává především tam, kde dávní stavitelé zasypali prohlubně a drobné rozsedliny, aby získali rovnou stavební parcelu. Propadliny nejvíce narušily tzv. Hlavní chrám na úpatí pahorku Intiwatana. Archeologové se dokonce domnívají, že právě proto jej inkové ani nedostavěli. Podobně dopadlo i zdivo blízkého chrámu Tří oken.
Navíc podle posledních výzkumů českých geologů a geomorfologů se zdá být pravděpodobné, že se přilehlá část posvátného pahorku zřítila i s dostavěnými terasami. Právě pukání velkých chrámových staveb, tedy jasný projev nepřízně bohů, by mohli přírodovědci nabídnout archeologům jako hypotézu k vysvětlení toho, proč obyvatelé město náhle opustili.
Hotel v roli zachránce Českým vědcům se také podařilo objasnit, proč se budovy v okolí Chrámu Slunce sesedají. V tomto místě totiž do zástavby s komplexem rituálních lázní ústí původní incký vodovod. Dodnes přivádí H2O z pramene vzdáleného více než kilometr ve svahu hory. Voda unikala z porušeného kanálu, prosakovala podloží budov v okolí chrámu a vyplavila drobné částečky hornin. Vznikl tak prostor, do něhož mohly poklesávat větší stavební bloky. Jejich pohyb se pak přenášel do základů a do zdí inckých staveb.
Oprava prastarého vodovodu je ale vyloučena, protože rekonstrukce by vyžadovala rozsáhlé výkopy v areálu posvátného města. Další prosakování a odplavování se naštěstí alespoň zčásti vyřešilo dosti zvláštním způsobem. Vodu nyní ve velké míře odebírá hotel postavený nedaleko archeologické lokality, takže do podloží už neproniká tolik vody jako v minulosti.
Riskantní kaňon Zatímco turisté si mohou bez rizika prohlížet město inků, hrozí místním obyvatelům v jeho okolí téměř každý rok nebezpečí v období dešťů. Od roku 2000 prolétly laviny z bahna, vody a kamení již čtyřmi údolími v okolí Machu Picchu. Jeden člověk přitom zahynul. Místa vhodná ke stavbě domů nebo vesnic jsou jen na břehu řeky Urubamby či v bočních údolích. Pouze tam lze najít dostatečně velkou a rovnou plochu.
V 90. letech minulého století sedm kilometrů vzdušnou čarou na severozápad od Machu Picchu zmizelo pod obrovským sesuvem celé městečko. Jmenovalo se Santa Teresa a procházela tudy železnice. Dnes zde končí, protože bahna a kamení spadlo tolik, že je není možné odklidit.
Katastrofy jsou sice lokální, ale v období dešťů ohrožují jak místní obyvatele, tak i zázemí pro turisty. Peruánská vláda proto velmi vítá, když čeští přírodovědci monitorují svahy a upozorňují na rizikové oblasti. Za výzkumy dostali medaili od peruánského ministerstva kultury. Od příštího roku mají od peruánské vlády exkluzivitu na sledování pohybů uvnitř archeologické lokality. Tuto informaci přivezli docent Vilímek a Zvelebil z jednání Mezinárodního konsorcia na výzkum sesuvů, které proběhlo před 14 dny v Paříži na UNESCO.
Problematika sesuvů v okolí Machu Pichu se příští rok stane jedním z jednacích bodů World Landslide Forum v Tokiu, na jehož přípravě se podílejí také čeští experti.
O autorovi| Josef Matyáš redaktor LN
