13. srpna 2018 19:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Stopy po ruských kulkách z roku 1968 jsou po rekonstrukci Národního muzea méně nápadné

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 94Diskuse
Lidé si mohou po letech znovu prohlédnout Národní muzeum. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lidé si mohou po letech znovu prohlédnout Národní muzeum. | foto:  Petr Topič, MAFRA

PRAHA Budova Národního muzea na Václavském náměstí si i po rekonstrukci uchovala památku na srpnovou okupaci roku 1968, stopy po kulkách na fasádě. Ačkoliv jsou nyní méně patrné. Ruští vojáci na budovu před 50 lety stříleli, protože se domnívali, že se jedná o československý parlament či sídlo vlády. Restaurátoři pak za normalizace odstranění stop po kulkách sabotovali.

Částečně se otevře 28. října

Generální rekonstrukce Národního muzea, které se veřejnosti uzavřelo v roce 2011, se chýlí ke konci, 28. října bude historická budova částečně zpřístupněna návštěvníkům. S celkovou kolaudací se počítá v únoru roku 2019 a veškeré nové stálé expozice by měly být postupně otevřeny do června 2020.
Zdroj: Národní muzeum

Stopy po kulkách, které pokrývají téměř celé průčelí budovy Národního muzea na Václavském náměstí, jsou památkou na sovětskou okupaci v srpnu 1968.

„Rusové stříleli na Národní muzeum, protože si mysleli, že je to významná budova, například parlament nebo sídlo vlády. Mělo na Václavském náměstí dominantní postavení a kolem něj stály barikády. Okupanti si mysleli, že má jít o obranu této budovy,“ vysvětluje historik architektury Zdeněk Lukeš.

Stopy po střelbě jsou na fasádě Národního muzea patrné i po nynější rekonstrukci. Odlišnou patinací byly na čelní fasádě zvýrazněny vsazené kamenné vycpávky, tzv. filunky, které tvoří náhradu za část kamenných prvků poškozených v srpnu 1968.

Podle Lukeše jsou pozůstatky útoku viditelné mnohem méně než před rekonstrukcí, může se ovšem stát, že se znovu objeví po opětovném ztmavnutí nátěru. To by mělo přijít rychleji než předtím. „Jak se fasáda čistí, tak se poškodí vrchní vrstva, čili proces černání je stále rychlejší,“ tvrdí architekt.

Dělníci opravili i důlky po kulkách ruských vojáků z roku 1968.
Dělníci odstranili lešení z průčelí Národního muzea.

Dopady střelby tehdy ovšem nebyly nijak ničivé. Vojáci nejspíš použili jen samopaly a jiné lehčí zbraně, protože jejich cílem bylo především Čechy zastrašit, ne budovu zničit. Podle Lukeše jednali pod vlivem rozrušení.

„Vojáci byli vystresovaní, čekali, že je davy budou vítat jako zachránce před kontrarevolucí, a místo toho tu našli otrávené lidi, kteří jim škodili a posílali je domů,“ říká historik. Zaměstnanci muzea sice museli před kulkami uhýbat, výsledkem útoku ale byla jen rozbitá okna a stopy po kulkách na fasádě i uvnitř budovy. Žádný z významných exponátů ale zničen nebyl.

Restaurátoři stopy po kulkách naschvál nezakryli

Na podzim roku 1969, s nástupem normalizace, se komunisté rozhodli, že je třeba stopy po násilném chování okupantů zakrýt. Měli strach, aby památka na útok nevyprovokovala nepokoje. „Restaurátoři dostali za úkol střely zakrýt, ale záměrně to udělali špatně. Velmi tím riskovali,“ vysvětluje Lukeš.

Ihned po rekonstrukci prý stopy po kulkách příliš viditelné nebyly, fasáda ale rychle ztmavla a připomínky okupace se znovu objevily. „Plomby, jimiž stopy po kulkách vyplnili, měly pak úplně jinou barvu než zbytek fasády. Některé z nich navíc po čase vypadly,“ vzpomíná architekt.

Podle Lukeše komunisté další pokus o restauraci budovy neiniciovali, protože si v 70. letech již byli jisti svou mocí. Nová podoba Národního muzea se tak začala řešit až po revoluci. Památkáři tehdy začali vést diskusi o tom, zda je na místě stopy po kulkách zachovat. „Někteří lidé chtěli, aby se stopy zahladily. Z důvodů estetických, ale i politických. I já sám jsem byl dotazován a řekl jsem, že by to tam mělo zůstat, jako připomínka. Na stopy po kulkách už se mě třeba ptala řada lidí ze zahraničí,“ říká Lukeš.

Rekonstrukci provázely komplikace

Rekonstrukci provázela řada komplikací. Muzeum nejprve očekávalo přeložení rušné Severojižní magistrály, která budovu odděluje do Václavského náměstí, k tomu ale nakonec nedošlo. Dalším problémem bylo, kam po dobu rekonstrukce přestěhovat exponáty.

„Nakonec se muzeu podařilo získat budovu Federálního shromáždění, která je hned přes ulici. Řada exponátů i tak putovala do depozitářů v Terezíně a Horních Počernicích, část ale mohla být přesunuta právě tam,“ líčí historik.

  • 94Diskuse