Je nepravděpodobné, že bych Vorotnikova do Ruska vydal, říká Pelikán |
„Koza,“ řekne s úsměvem a podá mi hubenou ruku. Natalija Sokolová je pojem. Nejen v Rusku, ale už i v Evropě, po které se třemi dětmi a mužem – slavným zakladatelem ještě slavnější umělecké skupiny Vojna Olegem Vorotnikovem – už čtyři roky prchá před zákonem, systémem, úřady, policií, lhostejností, a jak říká, všemi, kdo jim nerozumějí. V Rusku oběma hrozí vězení a odebrání dětí, oficiálně za chuligánství a násilí proti úřední osobě.
  |
Po Rakousku, Německu, Itálii a Švýcarsku, kde požádali původně o azyl, letos uprostřed prázdnin přijeli nelegálně do Čech. V neděli 18. září je v jednom z holešovických supermarketů zadržela policie. Ve středu byli Koza, Vor a jejich sedmiletý Kasper Drahý, čtyřletá Mama a rok a půl stará Trojica zase na svobodě. I když zároveň české úřady zahájily deportační řízení.
Stesk po fyzice
„Všechny děti jsme chtěli,“ říká žena, která si s hrdostí nechává říkat Koza. „Kasperovi už je sedm, ale zatím ho učím doma,“ vysvětluje šestatřicetiletá absolventka Moskevské státní univerzity. Specializovala se na molekulární fyziku. Je kandidátkou fyzikálních věd. „Jednou bych se k té práci chtěla vrátit,“ vypráví před půlnocí v jedné z holešovických hospod, kde děti zhltly polévku a ona vypila jedno pivo, za které mi pětkrát poděkovala.
„Olega jsem potkala v roce 1988. Když jsem ho uviděla poprvé, říkala jsem si, co to je za agresivního nadutého blbce. Ale pak mi učaroval.“ V roce 2005 založili „anarchistickou skupinu uličního politického umění“ Vojna. Jejich nepřáteli byla policie, režim, stát, systém, moc, peníze, které neuznávají. Protestovali svérázně a tvrdí, že kdyby zvolili jemnější formu, nikdo by si jich nevšiml. Z lůna Vojny vzešla i známá skupina Pussy Riot.
V roce 2010 získala Vojna světové renomé svou akcí „Pyj v zajetí FSB“, když za 23 vteřin namalovali na zdvihací most obří pohlavní úd tak, že po vztyčení mostu na něj viděli přímo z oken místní FSB (Federální služba bezpečnosti). Vtip a odvahu skupiny ocenilo tehdy celé Rusko. Jindy zastavovali na silnici auta a v převleku za ženy dopravních policistů prosili o jídlo, protože prý řidiči dávají malé úplatky. Už méně sympatií vyvolala veřejná soulož v moskevském muzeu či zapálení policejního antonu.
Koza své děti miluje a ony milují ji. Asi neodpovídají představám o spořádané středoevropské rodině, ale to nakonec ani Vorotnikov, ani jeho žena nechtějí. Všechny tři děti Natalija porodila doma. První porod trval 36 hodin a odehrál se na stařičké pontonové lodi zakotvené na řece Moskvě. „Proč mám odpor k porodnicím? Nesnesu, aby se mne cizí lidé dotýkali, ještě v tak intimní chvíli,“ prohlásí žena, která protestovala proti autoritářskému ruskému režimu mj. zmíněnou veřejnou souloží v muzeu.
Staré dobré Rusko
„Zažili jsme obrovské zklamání, když jsme přišli do Evropy,“ přiznává Koza. „Je tady ještě méně svobody než v Rusku. Až v zahraničí jsme pochopili, že Putin dělá vše pro to, aby zachránil naši zemi,“ vysvětluje důvody kardinálního názorového obratu. Rodina měla problémy všude, kam přišla. „Nejdřív se najdou lidé, kteří nám chtějí pomoci, ale pak se to nějak pokazí...“ charakterizuje opětovné zklamání z nepochopení pro svůj životní styl Oleg, který schvaluje připojení Krymu k Rusku stejně jako Koza. „To, co se stalo na Ukrajině, bylo speciálně zorganizováno s cílem zničit Rusko,“ rozčiluje se Natalija a kojí Trojici. Podle ní Ukrajinci také s vírou ve svobodný život chtěli do Evropy. Jenže: „Jasně že musím dodržovat tohle, respektovat tenhle zákon, tohle pravidlo... Poslouchat agresivní policii... Ale co když s těmi pravidly bytostně nesouhlasíme?“
Největší šok zažila rodina ve Švýcarsku, kam stejně jako do Čech přijeli na pozvání podobně založených přátel. V uprchlickém táboře žít nechtěli, Koza se chystala na třetí porod. Konflikty vyvrcholily násilím, zatčením, deziluzí. „Mám video, na kterém je vidět, jak nás švýcarští sousedé mlátí. Chci se soudit a dosáhnout spravedlnosti,“ zlobí se Natalija.
Stesk po Rusku nabírá na síle. „Když jsme byli kdysi na výletě na Krymu, spali jsme tam na ulici. Ráno nám cizí lidé přinesli mléko a jídlo. A tady u vás? Zavolali by na nás policii,“ soudí Koza. Nedávno jí majitel pražského holobytu, kde bez lednice, pračky a televize přebývají, požádal, aby nechodila s dětmi na dvůr. Prý čmárají křídami po zdech. „A od čeho jsou křídy?“ divila se Koza. „Nakonec jsme se dostali kvůli svým principiálním postojům do situace, že všude kolem jsou nepřátelé,“ přiznává zoufale. Chtěla by teď trochu klidu. Zastavit se na své cestě, poslat Kaspera do školy, vyprat a vyspat se.
