Bez něj by Jamie Oliver mohl zapomenout na dobrou polovinu svých receptů. Řeč je o olivovém oleji, symbolu zdravé výživy. A podle odborníků také o velmi často falšované potravině.
Ta starší paní se dala v hypermarketu jen těžko přehlédnout. Stála před regálem plným olivových olejů a nejprve ze zvědavosti, pak už jen ze zoufalství těkala pohledem od jedné lahve ke druhé. Občas vzala nějakou do ruky, aby ji zase vrátila zpátky, a celou dobu nespokojeně vzdychala. „Já si kupuju jednu značku, ale tu tady nemají a já nevím, co si mám vybrat,“ stěžovala si muži, který se u ní zastavil. „Stejně je to podvod, můžou si tam napsat, co chtějí, a stojí to tolik peněz...“
Měla ke skepsi důvod? Podle mnoha více či méně dávných odhalených případů falšování ano.
Olivový olej je v tomto ohledu velice zvláštním zbožím. Existuje jej totiž několik druhů, které se od sebe hodně liší – kvalitou, a pochopitelně i cenou. To mnohé výrobce a distributory svádí k nepravostem. Když si na předek svého trabanta namontujete znak vzepjatého koně, těžko ho prodáte za cenu ferrari. U olivového oleje ale něco podobného možné je. Falšuje se totiž překvapivě snadno.
Přesvědčit se o tom mohli například zákazníci v Itálii na začátku devadesátých let, když jim jeden z tamních výrobců prodával tisíce tun ořechového a slunečnicového oleje z Turecka a Argentiny. Olej byl pochopitelně označen jako olivový. Podobně chtěl zbohatnout gang, který italská policie rozprášila před dvěma lety. Jednotka ministerstva zdravotnictví, zaměřená na boj proti falšování potravin, tehdy zabavila stovky tisíc litrů nepravého olivového oleje. Sójový olej, „vylepšený“ chlorofylem a beta karotenem, mohli podvodníci prodat za šest milionů eur.
Extra panenský: extra vysoká kvalita a cena
Vydávání levnějšího oleje za olivový, případně jejich míchání, ale není jediným způsobem, jak v tomto oboru snadno přijít k penězům. Může za to druhová hierarchie olivových olejů. Na jejím vrcholu je nejvzácnější, takzvaný extra panenský olej. Při jeho výrobě se používají nejlepší olivy a postupuje se nejšetrnější možnou cestou. Proto je extra panenský olivový olej nejkvalitnější a nejcennější.
Na spodním stupni pyramidy je potom olej, který je poživatelný jen díky rafinaci. „To je složitý technologický postup, jímž se z oleje odstraní látky, které jsou nevhodné – chuťově, čichově, barevně nebo hygienicky závadné. Extra panenský olej musí být vyroben z velice kvalitních surovin, aby u něj k rafinaci nebyl důvod,“ vysvětluje docentka Jana Dostálová z Ústavu chemie a analýzy potravin Vysoké školy chemicko-technologické. Spotřebitel záměnu zpravidla nepozná „Ceny za panenský olej jsou ve srovnání s rafinovaným hodně vysoké, takže se rafinovaný často zaměňuje za ten panenský. Nemusí se ale zaměnit celý, stačí část. Spotřebitel jen těžko pozná, jestli je panenského sto procent, nebo jen osmdesát,“ upozorňuje Dostálová.
„A navíc u toho panenského, lisovaného za studena, je řada kvalitativních kategorií. Potom stačí zaměnit jenom panenský za extra panenský, a už na tom se dá vydělat,“ dodává.
Když se člověk nechá takto napálit, není to žádná tragédie. Zákazník nepřijde o zdraví, zaplatí ale hodně peněz za něco, co nedostane. „Rafinovaný olivový olej by neměl být o moc dražší než sójový nebo řepkový,“ říká profesor Jan Pokorný z Vysoké školy chemickotechnologické.
Nízká spotřeba počty falšování zkresluje
Dramatické případy podobné těm v Itálii se zatím České republice vyhýbají. To ale neznamená, že by v naší zemi, která olivový olej objevila poměrně nedávno, tento problém neexistoval. „Situace u nás je srovnatelná se světem. Problém to je, ale vzhledem k nízké spotřebě je to v absolutních číslech méně významné než jinde,“ tvrdí docent Michal Voldřich, který se problematice falšování potravin věnuje.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) olivové oleje prověřuje už řadu let. „Snažíme se zaměřovat na místa, kde očekáváme nedostatky, takže tím vodítkem může být například cena. Není to ale jediné kritérium. Jednou za čas je třeba prověřit i dražší oleje, aby bylo pod kontrolou všechno,“ informuje Pavla Burešová z SZPI.
Deset z patnácti neprošlo A co inspekce při testech zjistila? Vroce 2005 hodnotila patnáct vzorků a deset jich neprošlo. Tři se neoprávněně označovaly jako extra panenské a jeden olej dokonce nebyl čistě olivový. Loni SZPI kontrolovala extra panenské a panenské oleje a dva z nich označila jako nevyhovující. „Deklarované oleje nebyly extra panenské, ale jen panenské,“ tvrdí Michaela Mezerová ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Pro české spotřebitele má ale dobrou zprávu: „Letos kontroly stále probíhají. Celkové výsledky ještě nemáme, dá se ale říci, že došlo k výraznému zlepšení.“
O autorovi| Petr Vavrik, redaktor LN
