Veřejný ochránce práv Otakar Motejl má názor jednoznačný: Při ochraně Kyselky stát jednoznačně selhal - a areál se tak dostal do stavu, kdy už prakticky není co chránit. "Stav památkově chráněných objektů v Kyselce je smutným dokladem toho, jak mohou dopadnout památkově chráněné stavby, přidá-li se k nečinnosti vlastníka i nečinnost státu a jeho orgánů," stojí v ombudsmanově zprávě.
Bývalý okresní úřad, jehož roli převzal karlovarský magistrát, ale ani krajský úřad a ministerstvo kultury nebyly podle Motejla od 90. let schopny vymoci údržbu a opravu chátrajících domů. Radnici v Kyselce, která od roku 1992 udělila sérii pokut, ombudsman v kritickém stanovisku nezmiňuje.
Místo, kde se stáčí mattonka
Lázně Kyselka zažívaly svůj rozkvět od poloviny 19. století a poté i celou první republiku. Kolonáda, zdroje minerální vody, lesy i lázeňské domy a klid v údolí Ohře byly pro lázně předurčeny. Navíc tam Heinrich von Mattoni otevřel stáčírnu tamního minerálního pramene. A k ní dokonce vybudoval několik kilometrů dlouhou železniční vlečku – ta dnes zarůstá stromy, zatímco údolím duní jeden kamion za druhým, aby dorazil k mohutné moderní "krabici", v níž dnes stáčírna funguje. Do ní už vedou i svody vrtů od původního lázeňského areálu.
Samotné lázně měly v roce 1989 to nejlepší za sebou, do roku 1992 fungovaly už jen jako dětská léčebna. Zatímco sousední stáčírna prošla privatizací a nyní přináší zisky firmě Karlovarské minerální vody, areál lázní několikrát změnil majitele. První ho od státu koupil za 2,2 milionu korun, on i další kupující vždy mluvili o rozvoji -nestřežený a prázdný areál ale chátral a rozpadal se.
I na tom nese podle ombudsmana spoluvinu stát: Má-li zájem na tom, aby určité stavby podléhaly památkové ochraně, je podle Motejla jeho povinností dohlédnout, aby tato ochrana byla také v praxi naplňována. V opačném případě musí zasáhnout státní úřady.
Pomohly dokumenty zasílané internetem
Motejlův úřad obvykle jedná na základě podnětů a žádostí lidí. Tentokrát ale jeho pracovníci iniciativu rozvinuli sami. "O Kyselce jsme věděli, ale posledním impulsem byl dokument, který na jaře dorazil soukromou poštou několika lidem u nás v kanceláři," podotkla Iva Hrazdílková z ombudsmanovy kanceláře.
Pavel P. Ries, autor původní analýzy, která kolovala po internetu, je zájmem ombudsmana překvapen. "Věděl jsem, že se tím zabývá, a překvapilo mne, že se tak jasně k věci postavil," potvrdil Ries LN. "Před měsícem jsme tam natáčeli s německou ARD a bylo mi trapně, když bylo vidět, kam se areál dostal," doplnil. Nyní chystá hodinový dokument o Kyselce pro Českou televizi. Jeho fotografie, pořízené v letech 2006-2008, doprovázejí tento text společně s historickými záběry z publikace Mattoni a lázně Kyselka.
Národní památkový ústav areál zařadil na seznam nejohroženějších kulturních památek v zemi.
Úřady dělaly málo, nyní je vše promlčeno
Karlovarský magistrát i ministerstvo kultury ve vyjádřeních ombudsmanovi v podstatě nepřímo potvrzují, že příslušné státní orgány chátrání kulturní památky mlčky tolerovaly. "V současné době se pouze odvolávají na minulá pochybení. Poukazují také na to, že v minulosti nařízené udržovací práce nebyly splněny a dnes je již nelze vymáhat z důvodu uplynutí promlčecích lhůt," píše ombudsman.
Zástupci magistrátu dnes oznámili, že byl problém střídající se majitele k čemukoli přinutit - ombudsman však připomíná, že v takových případech je možné stavbu zachránit na náklady státu a náklady vymáhat.
Postupy úřadů Motejl označuje za nepřijatelné. Nemá však jinou sankci, než případ zveřejnit. Korunu podle něho nasadila výstavba nového areálu stáčírny mattonky, která do údolí a k okolním památkám nezapadá. Ministerstvu kultury podle Motejla nezbývá, než přehodnotit, co ještě stojí za to v Kyselce udržovat a urychleně zabránit dalšímu chátrání staveb.
Noví majitelé: nevíme, kdy práce začnou
Majitelem většiny areálu jsou soukromé firmy. Ty si vlastnictví několikrát předávaly. Na jaře zatím poslední vlastník slíbil zahájení oprav, byť menší částí areálu. "Kdy opravy začnou, není jasné," řekl Českému rozhlasu jednatel firmy C. T. S. Duo Petr Dostál.
Zdůrazňuje, že areál je oplocený a opravena alespoň část porušených střech. Podle něj by někdejší Mattoniho vila měla sloužit jako ubytovací zařízení, Ottův pramen by se měl stát muzeum a vzpomínkou na slávu lázní Kyselka. Předpokládá, že by mohl získat evropské dotace.
Osud další rozlehlé části ale není známý. Jisté je zatím jedno: Lázně už v Kyselce zřejmě nebudou. A místní se raději příliš k tomu, co bude, vyjadřovat nechtějí. Konečně, i tak velká část z nich pracuje ve stáčírně Mattoni.
