Lidé prý udělali z Ondráše po jeho tragické smrti hrdinu, který bohatým bral a chudým dával. „Ve skutečnosti ale zbojník se svou skupinou často bral i těm chudším,“ řekl Tichánek. „Čechy mají svého Kozinu, Slovensko Jánošíka, my Ondráše. Doposud se o něm ale psaly pověsti a pohádky, nikdo se nezabýval historickou skutečností. Proto jsem pátral v archivech a hledal skutečného Ondráše,“ řekl autor knihy nazvané Ondráš - po stopách legendárního zbojníka.
Podklady pro svou knihu sbíral Tichánek tři až čtyři roky a podle něj to byla mnohdy přímo detektivní práce. O Ondráši Fucimanovi se totiž dochovalo po zhruba 290 letech od jeho smrti velmi málo. „Zásadní informace jsem objevil v polském Těšíně, kde jsou například uchovány zápisy výpovědí zajatých zbojníků, kteří byli vyslýcháni i mučeni,“ upřesnil autor. V Těšíně se dochoval také obraz, který zachycuje Ondrášovo zabití jeho druhem, zbojníkem Jurášem, či Ondrášova prachovnice - kožený sáček na střelný prach, nebo dobový vývěsní štít ze dřeva, který visel na janovické hospodě postavené na místě Ondrášova rodiště.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
